Psalmorum 50
1 Psalmus Asaph. Deus deorum Dominus locutus est, et vocavit terram a solis ortu usque ad occasum.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Ex Sion species decoris ejus:
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Deus manifeste veniet; Deus noster, et non silebit. Ignis in conspectu ejus exardescet; et in circuitu ejus tempestas valida.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Advocabit cælum desursum, et terram, discernere populum suum.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Congregate illi sanctos ejus, qui ordinant testamentum ejus super sacrificia.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Et annuntiabunt cæli justitiam ejus, quoniam Deus judex est.
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Audi, populus meus, et loquar; Israël, et testificabor tibi: Deus, Deus tuus ego sum.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Non in sacrificiis tuis arguam te; holocausta autem tua in conspectu meo sunt semper.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Non accipiam de domo tua vitulos, neque de gregibus tuis hircos:
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 quoniam meæ sunt omnes feræ silvarum, jumenta in montibus, et boves.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Cognovi omnia volatilia cæli, et pulchritudo agri mecum est.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Si esuriero, non dicam tibi: meus est enim orbis terræ et plenitudo ejus.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Numquid manducabo carnes taurorum? aut sanguinem hircorum potabo?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Immola Deo sacrificium laudis, et redde Altissimo vota tua.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Et invoca me in die tribulationis: eruam te, et honorificabis me.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Peccatori autem dixit Deus: Quare tu enarras justitias meas? et assumis testamentum meum per os tuum?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Tu vero odisti disciplinam, et projecisti sermones meos retrorsum.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Si videbas furem, currebas cum eo; et cum adulteris portionem tuam ponebas.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Os tuum abundavit malitia, et lingua tua concinnabat dolos.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Sedens adversus fratrem tuum loquebaris, et adversus filium matris tuæ ponebas scandalum.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Hæc fecisti, et tacui. Existimasti inique quod ero tui similis: arguam te, et statuam contra faciem tuam.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Intelligite hæc, qui obliviscimini Deum, nequando rapiat, et non sit qui eripiat.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Sacrificium laudis honorificabit me, et illic iter quo ostendam illi salutare Dei.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
