< 詩篇 82 >

1 かみは神のつどひの中にたちたまふ 神はもろもろの神のなかに審判をなしたまふ
Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
2 なんぢらは正からざる審判をなし あしきものの身をかたよりみて幾何時をへんとするや (セラ)
Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? (Sélah)
3 よわきものと孤兒とのためにさばき苦しむものと乏しきものとのために公平をほどこせ
Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.
4 弱きものと貧しきものとをすくひ彼等をあしきものの手よりたすけいだせ
Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
5 かれらは知ることなく悟ることなくして暗中をゆきめぐりぬ 地のもろもろの基はうごきたり
Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
6 我いへらく なんぢらは神なりなんぢらはみな至上者の子なりと
Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
7 然どなんぢらは人のごとくに死もろもろの侯のなかの一人のごとく仆れん
A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
8 神よおきて全地をさばきたまへ 汝もろもろの國を嗣たまふべければなり
Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.

< 詩篇 82 >