Proverbi 23
1 Quando ti siedi a mensa con un principe, rifletti bene a chi ti sta dinanzi;
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 e mettiti un coltello alla gola, se tu sei ingordo.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Non bramare i suoi bocconi delicati; sono un cibo ingannatore.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Non t’affannare per diventar ricco, smetti dall’applicarvi la tua intelligenza.
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 Vuoi tu fissar lo sguardo su ciò che scompare? Giacché la ricchezza si fa dell’ali, come l’aquila che vola verso il cielo.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Non mangiare il pane di chi ha l’occhio maligno e non bramare i suoi cibi delicati;
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 poiché, nell’intimo suo, egli è calcolatore: “Mangia e bevi!” ti dirà; ma il cuor suo non è con te.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Vomiterai il boccone che avrai mangiato, e avrai perduto le tue belle parole.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 Non rivolger la parola allo stolto, perché sprezzerà il senno de’ tuoi discorsi.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Non spostare il termine antico, e non entrare nei campi degli orfani;
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 ché il Vindice loro è potente; egli difenderà la causa loro contro di te.
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 Applica il tuo cuore all’istruzione, e gli orecchi alle parole della scienza.
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Non risparmiare la correzione al fanciullo; se lo batti con la verga, non ne morrà;
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol h7585)
15 Figliuol mio, se il tuo cuore e savio, anche il mio cuore si rallegrerà;
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 le viscere mie esulteranno quando le tue labbra diranno cose rette.
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Il tuo cuore non porti invidia ai peccatori, ma perseveri sempre nel timor dell’Eterno;
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 poiché c’è un avvenire, e la tua speranza non sarà frustrata.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Ascolta, figliuol mio, sii savio, e dirigi il cuore per la diritta via.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Non esser di quelli che son bevitori di vino, che son ghiotti mangiatori di carne;
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 ché il beone ed il ghiotto impoveriranno e i dormiglioni n’andran vestiti di cenci.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Da’ retta a tuo padre che t’ha generato, e non disprezzar tua madre quando sarà vecchia.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Acquista verità e non la vendere, acquista sapienza, istruzione e intelligenza.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Il padre del giusto esulta grandemente; chi ha generato un savio, ne avrà gioia.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Possan tuo padre e tua madre rallegrarsi, e possa gioire colei che t’ha partorito!
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Figliuol mio, dammi il tuo cuore, e gli occhi tuoi prendano piacere nelle mie vie;
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 perché la meretrice è una fossa profonda, e la straniera, un pozzo stretto.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Anch’essa sta in agguato come un ladro, e accresce fra gli uomini il numero de’ traditori.
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 Per chi sono gli “ahi”? per chi gli “ahimè”? per chi le liti? per chi i lamenti? per chi le ferite senza ragione? per chi gli occhi rossi?
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 Per chi s’indugia a lungo presso il vino, per quei che vanno a gustare il vin drogato.
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Non guardare il vino quando rosseggia, quando scintilla nel calice e va giù così facilmente!
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 Alla fine, esso morde come un serpente e punge come un basilisco.
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 I tuoi occhi vedranno cose strane, il tuo cuore farà dei discorsi pazzi.
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 Sarai come chi giace in mezzo al mare, come chi giace in cima a un albero di nave.
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 Dirai: “M’hanno picchiato… e non m’han fatto male; m’hanno percosso… e non me ne sono accorto; quando mi sveglierò?… tornerò a cercarne ancora!”
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
