Salmi 104
1 Benedici il Signore, anima mia, Signore, mio Dio, quanto sei grande! Rivestito di maestà e di splendore,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 avvolto di luce come di un manto. Tu stendi il cielo come una tenda,
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 costruisci sulle acque la tua dimora, fai delle nubi il tuo carro, cammini sulle ali del vento;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 fai dei venti i tuoi messaggeri, delle fiamme guizzanti i tuoi ministri.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Hai fondato la terra sulle sue basi, mai potrà vacillare.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 L'oceano l'avvolgeva come un manto, le acque coprivano le montagne.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Alla tua minaccia sono fuggite, al fragore del tuo tuono hanno tremato.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Emergono i monti, scendono le valli al luogo che hai loro assegnato.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Hai posto un limite alle acque: non lo passeranno, non torneranno a coprire la terra.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Fai scaturire le sorgenti nelle valli e scorrono tra i monti;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 ne bevono tutte le bestie selvatiche e gli ònagri estinguono la loro sete.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Al di sopra dimorano gli uccelli del cielo, cantano tra le fronde.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Dalle tue alte dimore irrighi i monti, con il frutto delle tue opere sazi la terra.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Fai crescere il fieno per gli armenti e l'erba al servizio dell'uomo, perché tragga alimento dalla terra:
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 il vino che allieta il cuore dell'uomo; l'olio che fa brillare il suo volto e il pane che sostiene il suo vigore.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Si saziano gli alberi del Signore, i cedri del Libano da lui piantati.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Là gli uccelli fanno il loro nido e la cicogna sui cipressi ha la sua casa.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Per i camosci sono le alte montagne, le rocce sono rifugio per gli iràci.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Per segnare le stagioni hai fatto la luna e il sole che conosce il suo tramonto.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Stendi le tenebre e viene la notte e vagano tutte le bestie della foresta;
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 ruggiscono i leoncelli in cerca di preda e chiedono a Dio il loro cibo.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Sorge il sole, si ritirano e si accovacciano nelle tane.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Allora l'uomo esce al suo lavoro, per la sua fatica fino a sera.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Quanto sono grandi, Signore, le tue opere! Tutto hai fatto con saggezza, la terra è piena delle tue creature.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Ecco il mare spazioso e vasto: lì guizzano senza numero animali piccoli e grandi.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Lo solcano le navi, il Leviatàn che hai plasmato perché in esso si diverta.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Tutti da te aspettano che tu dia loro il cibo in tempo opportuno.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Tu lo provvedi, essi lo raccolgono, tu apri la mano, si saziano di beni.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Se nascondi il tuo volto, vengono meno, togli loro il respiro, muoiono e ritornano nella loro polvere.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Mandi il tuo spirito, sono creati, e rinnovi la faccia della terra.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 La gloria del Signore sia per sempre; gioisca il Signore delle sue opere.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Egli guarda la terra e la fa sussultare, tocca i monti ed essi fumano.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Voglio cantare al Signore finché ho vita, cantare al mio Dio finché esisto.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 A lui sia gradito il mio canto; la mia gioia è nel Signore.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Scompaiano i peccatori dalla terra e più non esistano gli empi. Benedici il Signore, anima mia.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
