Proverbi 29
1 L'uomo che, rimproverato, resta di dura cervice sarà spezzato all'improvviso e senza rimedio.
Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Quando comandano i giusti, il popolo gioisce, quando governano gli empi, il popolo geme.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Chi ama la sapienza allieta il padre, ma chi frequenta prostitute dissipa il patrimonio.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Il re con la giustizia rende prospero il paese, l'uomo che fa esazioni eccessive lo rovina.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 L'uomo che adula il suo prossimo gli tende una rete per i suoi passi.
Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Sotto i passi del malvagio c'è un trabocchetto, mentre il giusto corre ed è contento.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Il giusto si prende a cuore la causa dei miseri, ma l'empio non intende ragione.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 I beffardi mettono sottosopra una città, mentre i saggi placano la collera.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Se un saggio discute con uno stolto, si agiti o rida, non vi sarà conclusione.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Gli uomini sanguinari odiano l'onesto, mentre i giusti hanno cura di lui.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Lo stolto dà sfogo a tutto il suo malanimo, il saggio alla fine lo sa calmare.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Se un principe dà ascolto alle menzogne, tutti i suoi ministri sono malvagi.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Il povero e l'usuraio si incontrano; è il Signore che illumina gli occhi di tutti e due.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Un re che giudichi i poveri con equità rende saldo il suo trono per sempre.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 La verga e la correzione danno sapienza, ma il giovane lasciato a se stesso disonora sua madre.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Quando governano i malvagi, i delitti abbondano, ma i giusti ne vedranno la rovina.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Correggi il figlio e ti farà contento e ti procurerà consolazioni.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Senza la rivelazione il popolo diventa sfrenato; beato chi osserva la legge.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Lo schiavo non si corregge a parole, comprende, infatti, ma non obbedisce.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Hai visto un uomo precipitoso nel parlare? C'è più da sperare in uno stolto che in lui.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Chi accarezza lo schiavo fin dall'infanzia, alla fine costui diventerà insolente.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Un uomo collerico suscita litigi e l'iracondo commette molte colpe.
Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 L'orgoglio dell'uomo ne provoca l'umiliazione, l'umile di cuore ottiene onori.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Chi è complice del ladro, odia se stesso, egli sente l'imprecazione, ma non denuncia nulla.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Il temere gli uomini pone in una trappola; ma chi confida nel Signore è al sicuro.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Molti ricercano il favore del principe, ma è il Signore che giudica ognuno.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 L'iniquo è un abominio per i giusti e gli uomini retti sono in abominio ai malvagi.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
