< איוב 31 >

ברית כרתי לעיני ומה אתבונן על-בתולה 1
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
ומה חלק אלוה ממעל ונחלת שדי ממרמים 2
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
הלא-איד לעול ונכר לפעלי און 3
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
הלא-הוא יראה דרכי וכל-צעדי יספור 4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
אם-הלכתי עם-שוא ותחש על-מרמה רגלי 5
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
ישקלני במאזני-צדק וידע אלוה תמתי 6
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
אם תטה אשרי מני הדרך ואחר עיני הלך לבי ובכפי דבק מאום 7
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
אזרעה ואחר יאכל וצאצאי ישרשו 8
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
אם-נפתה לבי על-אשה ועל-פתח רעי ארבתי 9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
תטחן לאחר אשתי ועליה יכרעון אחרין 10
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
כי-הוא (היא) זמה והיא (והוא) עון פלילים 11
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
כי אש היא עד-אבדון תאכל ובכל-תבואתי תשרש 12
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
אם-אמאס--משפט עבדי ואמתי ברבם עמדי 13
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
ומה אעשה כי-יקום אל וכי-יפקד מה אשיבנו 14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
הלא-בבטן עשני עשהו ויכננו ברחם אחד 15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
אם-אמנע מחפץ דלים ועיני אלמנה אכלה 16
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
ואכל פתי לבדי ולא-אכל יתום ממנה 17
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
כי מנעורי גדלני כאב ומבטן אמי אנחנה 18
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
אם-אראה אובד מבלי לבוש ואין כסות לאביון 19
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
אם-לא ברכוני חלצו ומגז כבשי יתחמם 20
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
אם-הניפותי על-יתום ידי כי-אראה בשער עזרתי 21
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
כתפי משכמה תפול ואזרעי מקנה תשבר 22
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
כי פחד אלי איד אל ומשאתו לא אוכל 23
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
אם-שמתי זהב כסלי ולכתם אמרתי מבטחי 24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
אם-אשמח כי-רב חילי וכי-כביר מצאה ידי 25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
אם-אראה אור כי יהל וירח יקר הלך 26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
ויפת בסתר לבי ותשק ידי לפי 27
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
גם-הוא עון פלילי כי-כחשתי לאל ממעל 28
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
אם-אשמח בפיד משנאי והתעררתי כי-מצאו רע 29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
ולא-נתתי לחטא חכי-- לשאל באלה נפשו 30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
אם-לא אמרו מתי אהלי מי-יתן מבשרו לא נשבע 31
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
בחוץ לא-ילין גר דלתי לארח אפתח 32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
אם-כסיתי כאדם פשעי-- לטמון בחבי עוני 33
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
כי אערוץ המון רבה-- ובוז-משפחות יחתני ואדם לא-אצא פתח 34
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
מי יתן-לי שמע לי-- הן-תוי שדי יענני וספר כתב איש ריבי 35
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
אם-לא על-שכמי אשאנו אענדנו עטרות לי 36
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
מספר צעדי אגידנו כמו-נגיד אקרבנו 37
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
אם-עלי אדמתי תזעק ויחד תלמיה יבכיון 38
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
אם-כחה אכלתי בלי-כסף ונפש בעליה הפחתי 39
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
תחת חטה יצא חוח--ותחת-שערה באשה תמו דברי איוב 40
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

< איוב 31 >