Matthaeus 22
1 Und Jesus antwortete und sprach wiederum in Gleichnissen zu ihnen und sagte:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 Das Reich der Himmel ist gleich einem Menschen, einem Könige, der seinem Sohne Hochzeit machte.
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 Und er sandte seine Knechte aus, um zu rufen die zur Hochzeit Berufenen, und sie wollten nicht kommen.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Wiederum sandte er andere Knechte aus und sprach: Saget den Berufenen: Siehe, mein Mahl habe ich bereitet, meine Ochsen und das Mastvieh sind geschlachtet und alles bereit. Kommet zur Hochzeit.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 Aber sie achteten nicht darauf und gingen hin, der eine auf sein eigenes Feld, der andere seinem Handel nach;
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 Die übrigen aber ergriffen seine Knechte, beschimpften und töteten sie.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 Als der König aber das hörte, ward er zornig und schickte seine Heere aus, brachte die Mörder um und verbrannte ihre Stadt.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Dann spricht er zu seinen Knechten: Die Hochzeit ist zwar bereit, aber die Berufenen waren es nicht wert.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 So gehet denn an die Kreuzwege der Straßen und rufet, wen ihr findet, zur Hochzeit.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 Und jene Knechte gingen aus auf die Wege, versammelten alle, die sie fanden, Schlechte und Gute, und die Hochzeit war voll derer, die zu Tische lagen.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 Als der König aber hineinkam, um anzusehen, die zu Tische lagen, sah er daselbst einen Menschen, der hatte keine hochzeitliche Kleidung angetan.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 Und er spricht zu ihm: Geselle, wie bist du hier hereingekommen und hast keine hochzeitliche Kleidung? Er aber verstummte.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Da sprach der König zu den Dienern: Bindet ihm Füße und Hände, werfet ihn in die äußerste Finsternis hinaus; da wird sein Weinen und Zähneknirschen.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 Denn viele sind berufen, aber wenige sind auserwählt.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Da gingen die Pharisäer hin und hielten Beratung, wie sie Ihn im Worte verstrickten.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 Und sandten ihre Jünger aus mit den Herodianern zu Ihm, die sprachen: Lehrer, wir wissen, daß Du wahrhaftig bist und den Weg Gottes in Wahrheit lehrst und Dich um niemand kümmerst; denn Du siehst nicht auf das Angesicht der Menschen;
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 So sage uns denn, was dünkt Dich? Ist es erlaubt, daß man dem Kaiser die Steuer gebe, oder nicht?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 Jesus aber erkannte ihre Bosheit und sprach: Was versucht ihr Mich, ihr Heuchler?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Zeigt Mir die Münze der Steuer. Sie aber brachten Ihm einen Denar.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 Und Er spricht zu ihnen: Wessen Bild und Überschrift ist dies?
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 Sie sagten zu Ihm: Des Kaisers. Da spricht Er zu ihnen: So gebt denn dem Kaiser, was des Kaisers ist, und Gott, was Gottes ist.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 Und wie sie das hörten, verwunderten sie sich, verließen Ihn und gingen weg.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 An demselben Tage kamen die Sadduzäer zu Ihm, die da sagen, es sei keine Auferstehung, und fragten Ihn:
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 Lehrer, Moses hat gesagt: Wenn einer stirbt und hat keine Kinder, so soll sein Bruder sein Weib zur Schwiegerehe nehmen und seinem Bruder Samen erwecken.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Es waren aber bei uns sieben Brüder; und der erste freite und starb, und da er keinen Samen hatte, ließ er sein Weib seinem Bruder.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 Desgleichen auch der zweite, und der dritte, bis zum siebenten.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 Zuletzt nach allen starb auch das Weib.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 Bei der Auferstehung nun, wessen Weib unter den sieben wird sie sein? Denn alle haben sie gehabt.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 Jesus aber antwortete und sprach zu ihnen: Ihr irret, da ihr nicht wisset die Schriften, noch die Kraft Gottes.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 Denn bei der Auferstehung freien sie nicht, noch lassen sie sich freien, sondern sind wie die Engel Gottes im Himmel.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 Wegen der Auferstehung der Toten aber, habt ihr nicht gelesen, was euch von Gott gesagt wird, Der da spricht:
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 Ich bin der Gott Abrahams, und der Gott Isaaks und der Gott Jakobs? Gott ist nicht ein Gott der Toten, sondern der Lebendigen.
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 Und als das Volk dies hörte, staunte es über Seine Lehre.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 Als aber die Pharisäer hörten, wie Er die Sadduzäer zum Verstummen gebracht hatte, versammelten sie sich.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 Und einer von ihnen, ein Gesetzlehrer, fragte Ihn, um Ihn zu versuchen, und sprach:
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 Lehrer, welches ist das große Gebot im Gesetz?
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 Jesus aber sprach zu ihm: Du sollst den Herrn deinen Gott lieben mit deinem ganzen Herzen und mit deiner ganzen Seele und mit deinem ganzen Gemüte.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 Dies ist das erste und große Gebot.
To jest přední a veliké přikázání.
39 Das zweite aber ist ihm ähnlich: Du sollst deinen Nächsten lieben, wie dich selbst.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 An diesen zwei Geboten hängt das ganze Gesetz und die Propheten.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 Als aber die Pharisäer versammelt waren, fragte sie Jesus,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 Und sagte: Was dünkt euch von Christus? Wessen Sohn ist Er?
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 Sie sagten zu Ihm: Davids. Spricht Er zu ihnen: Wie heißt ihn dann David im Geiste Herr, wenn er sagt:
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 Der Herr sprach zu meinem Herrn: Setze Dich zu Meiner Rechten, bis daß Ich Deine Feinde zum Schemel Deiner Füße lege.
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 Wenn nun David Ihn Herr heißt, wie ist Er sein Sohn?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 Und niemand konnte Ihm ein Wort antworten; auch wagte von dem Tage an niemand mehr, Ihn zu fragen.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
