Psalm 77

1 Dem Vorsänger. Nach Jedutun. Ein Psalm Asaphs. Ich rufe zu Gott und will schreien, zu Gott rufe ich, und er wolle auf mich hören!

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Zur Zeit meiner Not suchte ich den Herrn; meine Hand war des Nachts unablässig ausgestreckt, meine Seele wollte sich nicht trösten lassen.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Dachte ich an Gott, so mußte ich seufzen, sann ich nach, so ward mein Geist bekümmert. (Pause)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Du hieltest meine Augenlider offen; ich warf mich hin und her und konnte nicht reden.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Da gedachte ich der alten Zeit, der vorigen Jahre;

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 ich erinnerte mich wieder an mein Saitenspiel, betete in meinem Herzen, und mein Geist fing an zu forschen:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Wird denn der Herr auf ewig verstoßen und fortan nicht mehr gnädig sein?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Ist's denn ganz und gar aus mit seiner Gnade, und hat sein Reden für immer aufgehört?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Hat denn Gott vergessen, gnädig zu sein, und im Zorn seine Barmherzigkeit verschlossen? (Pause)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Und ich sprach: Ich will das leiden, die Änderungen, welche die rechte Hand des Höchsten getroffen hat.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Ich will rühmen die Taten des HERRN; denn ich gedenke deiner vorigen Wunder

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 und besinne mich aller deiner Werke und ziehe deine großen Taten in Betracht:

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O Gott, dein Weg ist heilig! Wer ist ein so großer Gott wie du?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Du bist der Gott, der Wunder tut; du hast deine Macht bewiesen an den Völkern!

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Du hast dein Volk erlöst mit deinem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. (Pause)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Als dich, o Gott, die Wasser sahen, als dich die Wasser sahen, da brausten sie und das Meer ward aufgeregt;

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 die Wolken gossen Wasser, es donnerte in den Lüften, und deine Pfeile fuhren daher;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 deine Donnerstimme erschallte im Wirbelwind, die Blitze beleuchteten den Erdkreis, daß die Erde in Zittern und Beben geriet;

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 dein Weg war im Meer und deine Bahn in großen Wassern, und deine Fußstapfen waren nicht zu erkennen;

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 du führtest dein Volk wie eine Herde durch Mose und Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.