Sprueche 8
1 Ruft nicht die Weisheit, und die Klugheit läßt sich hören?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Öffentlich am Wege und an der Straße steht sie.
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 An den Toren bei der Stadt, da man zur Tür eingeht, schreit sie:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 O ihr Männer, ich schreie zu euch und rufe den Leuten.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Merkt, ihr Unverständigen, auf Klugheit und, ihr Toren, nehmt es zu Herzen!
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Höret, denn ich will reden, was fürstlich ist, und lehren, was recht ist.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Denn mein Mund soll die Wahrheit reden, und meine Lippen sollen hassen, was gottlos ist.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Alle Reden meines Mundes sind gerecht; es ist nichts Verkehrtes noch falsches darin.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Sie sind alle gerade denen, die sie verstehen, und richtig denen, die es annehmen wollen.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Nehmet an meine Zucht lieber denn Silber, und die Lehre achtet höher denn köstliches Gold.
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Denn Weisheit ist besser als Perlen; und alles, was man wünschen mag, kann ihr nicht gleichen.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Ich, Weisheit, wohne bei der Klugheit und weiß guten Rat zu geben.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Die Furcht des HERRN haßt das Arge, die Hoffart, den Hochmut und bösen Weg; und ich bin feind dem verkehrten Mund.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Mein ist beides, Rat und Tat; ich habe Verstand und Macht.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Durch mich regieren die Könige und setzen die Ratsherren das Recht.
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Durch mich herrschen die Fürsten und alle Regenten auf Erden.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Ich liebe, die mich lieben; und die mich frühe suchen, finden mich.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Reichtum und Ehre ist bei mir, währendes Gut und Gerechtigkeit.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Meine Frucht ist besser denn Gold und feines Gold und mein Ertrag besser denn auserlesenes Silber.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Ich wandle auf dem rechten Wege, auf der Straße des Rechts,
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 daß ich wohl versorge, die mich lieben, und ihre Schätze vollmache.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Der HERR hat mich gehabt im Anfang seiner Wege; ehe er etwas schuf, war ich da.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Ich bin eingesetzt von Ewigkeit, von Anfang, vor der Erde.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Da die Tiefen noch nicht waren, da war ich schon geboren, da die Brunnen noch nicht mit Wasser quollen.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Ehe denn die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln war ich geboren,
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 da er die Erde noch nicht gemacht hatte und was darauf ist, noch die Berge des Erdbodens.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Da er die Himmel bereitete, war ich daselbst, da er die Tiefe mit seinem Ziel faßte.
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Da er die Wolken droben festete, da er festigte die Brunnen der Tiefe,
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 da er dem Meer das Ziel setzte und den Wassern, daß sie nicht überschreiten seinen Befehl, da er den Grund der Erde legte:
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 da war ich der Werkmeister bei ihm und hatte meine Lust täglich und spielte vor ihm allezeit
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 und spielte auf seinem Erdboden, und meine Lust ist bei den Menschenkindern.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 So gehorchet mir nun, meine Kinder. Wohl denen, die meine Wege halten!
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Höret die Zucht und werdet weise und lasset sie nicht fahren.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Wohl dem Menschen, der mir gehorcht, daß er wache an meiner Tür täglich, daß er warte an den Pfosten meiner Tür.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Wer mich findet, der findet das Leben und wird Wohlgefallen vom HERRN erlangen.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Wer aber an mir sündigt, der verletzt seine Seele. Alle, die mich hassen, lieben den Tod.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
