Psaumes 137

1 Sur les fleuves de Babylone, là nous nous sommes assis, et nous avons pleuré, comme nous nous souvenions de Sion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Aux saules, au milieu d’elle, nous avons suspendu nos instruments.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Parce que là ceux qui nous avaient emmenés captifs, nous demandèrent les paroles de nos chants;

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Comment chanterons-nous un cantique du Seigneur dans une terre étrangère?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Si je t’oublie, Jérusalem, que ma main droite soit livrée à l’oubli.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Que ma langue s’attache à mon gosier, si je ne me souviens pas de toi,

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Souvenez-vous, Seigneur, des fils d’Edom au jour de Jérusalem,

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Fille malheureuse de Babylone, bienheureux celui qui te rendra la rétribution de ce que tu nous a fait!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Bienheureux celui qui saisira et brisera tes petits enfants contre la pierre!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.