Lamentations 3
1 Je suis un homme voyant ma misère sous la verge de son indignation.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Il m’a conduit et amené dans les ténèbres et non à la lumière.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 C’est seulement contre moi qu’il tourne et retourne sa main durant tout le jour.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Il a fait vieillir ma peau et ma chair, il a brisé mes os.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Il a bâti autour de moi, et il m’a environné de fiel et de peine.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Il m’a mis dans des lieux ténébreux comme les morts éternels.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Il a bâti autour de moi, afin que je ne sorte pas; il a appesanti mes fers aux pieds.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Mais lors même que je crierais et que je prierais, il a repoussé ma prière.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Il a fermé mes voies avec des pierres de taille, il a détruit mes sentiers.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Il est devenu pour moi un ours en embuscade, un lion dans des lieux cachés.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Il a détruit mes sentiers et il m’a brisé, il m’a mis dans la désolation.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Il a tendu son arc, il m’a fait comme le but de ses flèches.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Il a lancé dans mes reins les filles de son carquois.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Je suis devenu la raillerie de tout mon peuple, leur chanson durant tout le jour.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Il m’a rempli d’amertume, il m’a enivré d’absinthe.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Et il a brisé toutes mes dents, il m’a nourri de cendre.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Et mon âme a été éloignée de la paix, et j’ai oublié le bonheur.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Et j’ai dit: Elle a péri, ma fin, et ce que j’espérais du Seigneur.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Souvenez-vous de ma pauvreté, et de l’excès commis contre moi, de l’absinthe et du fiel.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 J’en conserverai toujours la mémoire, et mon âme séchera en moi de douleur.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Je repasserai ces choses dans mon cœur, c’est pourquoi j’espérerai.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 C’est grâce aux miséricordes du Seigneur que nous n’avons pas été consumés; c’est parce que ses bontés n’ont pas fait défaut.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Elles se renouvellent au point du jour; votre fidélité est grande.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Mon partage est le Seigneur, a dit mon âme; à cause de cela je l’attendrai.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Le Seigneur est bon à ceux qui espèrent en lui, à l’âme qui le recherche.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Il est bon d’attendre en silence le salut de Dieu.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Il est bon à l’homme de porter un joug dès sa jeunesse.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Il s’assiéra solitaire, et il se taira, parce qu’il a mis ce joug sur lui.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Il mettra sa bouche dans la poussière, pourvoir si par hasard il y a espérance.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Il tendra la joue à celui qui le frappera, il sera rassasié d’opprobres.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Parce que le Seigneur ne rejettera pas toujours;
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Parce que s’il a rejeté, il aura aussi pitié selon la multitude de ses miséricordes.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Car il n’a pas humilié d’après son cœur, il n’a pas rejeté les fils des hommes,
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Afin de fouler sous ses pieds tous les captifs de la terre,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Afin de faire incliner le droit de l’homme devant la face du Très-Haut.
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Perdre un homme dans son jugement, le Seigneur ne le sait pas.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Qui est celui qui a dit qu’une chose se fît, le Seigneur ne l’ayant pas commandé?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 De la bouche du Très-Haut, les maux et les biens ne sortiront-ils pas?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Pourquoi a murmuré l’homme vivant, l’homme, de la punition de ses péchés?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Scrutons nos voies, interrogeons-les, et retournons au Seigneur.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Elevons nos cœurs avec nos mains vers le Seigneur qui est dans les cieux.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Nous, nous avons iniquement agi, et au courroux nous vous avons provoqué, c’est pour cela que vous êtes inexorable.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Vous vous êtes enveloppé dans votre fureur, et vous nous avez frappés; vous avez tué et vous n’avez pas épargné.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Vous avez mis une nuée devant vous, afin que la prière ne passe pas.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Comme une plante arrachée et rejetée, vous m’avez mis au milieu des peuples.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Tous nos ennemis ont ouvert la bouche contre nous.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 La prophétie nous est devenue effroi, lacs et ruine.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Mon œil a fait couler des courants d’eaux sur la ruine de la fille de mon peuple.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mon œil s’est affligé, et ne s’est pas tu, de ce qu’il n’y avait point de repos,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Jusqu’à ce que le Seigneur regardât et vît des cieux.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mon œil a tourmenté mon âme à cause de toutes les filles de ma ville.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Ils m’ont pris à la chasse comme un oiseau, mes ennemis, sans sujet.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Ma vie est tombée dans la fosse, et ils ont posé une pierre sur moi.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Des eaux se sont débordées sur ma tête; j’ai dit: Je suis perdu.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 J’ai invoqué votre nom, Seigneur, du lac le plus profond.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Vous avez entendu ma voix; ne détournez pas votre oreille de mes sanglots et de mes cris.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Vous vous êtes approché de moi un jour, quand je vous ai invoqué; vous avez dit: Ne crains pas.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Vous avez jugé, Seigneur, la cause de mon âme, rédempteur de ma vie.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Vous avez vu. Seigneur, leur iniquité contre moi; jugez leur jugement.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vous avez vu toute leur fureur, toutes leurs pensées contre moi.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Vous avez entendu leurs outrages, Seigneur, toutes leurs pensées contre moi;
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Les lèvres de ceux qui s’élèvent contre moi, et leurs projets contre moi tout le jour.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Quand ils sont assis, et quand ils se lèvent, voyez, je suis l’objet de leurs chansons.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 THAU. Vous leur rendrez la pareille, Seigneur, selon les œuvres de leurs mains.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 THAU. Vous leur mettrez comme un bouclier sur le cœur, la peine dont vous les accablerez.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 THAU. Vous les poursuivrez dans votre fureur, et vous les briserez sous le ciel. Seigneur.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
