Psaumes 38
1 Psaume de David. Pour la Commémoration. Eternel, ne me réprimande pas dans ton irritation, ne me châtie pas dans ton courroux.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Car tes flèches m’ont transpercé, et ta main s’est appesantie sur moi.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Ta colère n’a laissé rien d’intact dans mon corps, mes péchés ont banni la paix de mes membres.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Car mes fautes ont monté par-dessus ma tête; comme un gros poids, elles pèsent lourdement sur moi.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Mes plaies sont fétides, putréfiées, par suite de mon égarement.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Je suis tordu, affaissé outre mesure; tout le temps, je marche voilé de tristesse,
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 car mes entrailles sont toutes malades d’inflammation; nulle partie saine en mon corps.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Je suis épuisé, abattu au dernier point, je pousse des cris dans la violente agitation de mon cœur.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Seigneur, tout ce que je souhaite t’est connu; mes soupirs ne t’échappent point.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Mon cœur palpite violemment, ma vigueur m’a abandonné, même la lumière de mes yeux me fait défaut.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Mes amis, mes compagnons se tiennent à l’écart de mon mal, mes proches demeurent à distance.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Ceux qui en veulent à ma vie me dressent des embûches, ceux qui cherchent mon malheur disent des paroles meurtrières, méditent des perfidies toute la journée.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Pourtant, moi, tel un sourd, je n’entends point, je suis comme un muet qui n’ouvre pas la bouche.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Oui, je me comporte comme un homme qui n’entend pas, et qui n’a pas de répliques sur les lèvres.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 C’Est que je tourne mon attente vers toi; et, toi, tu m’exauceras, Seigneur, mon Dieu.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 C’Est que je me dis: "Ils pourraient se réjouir de moi, faire les fiers à mon endroit, en voyant chanceler mes pas!"
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Ne suis-je point désigné à la ruine? Mon mal n’est-il pas toujours là, sous mes yeux?
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Car il faut que je confesse mon iniquité; je suis alarmé de mon péché,
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 alors que mes ennemis ont une grande puissance de vie; nombreux sont ceux qui me haïssent sans cause,
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 et qui, rendant le mal pour le bien, me molestent pour me récompenser de poursuivre le bien.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Ne me délaisse pas, ô Eternel! Mon Dieu, ne te tiens pas éloigné de moi.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Hâte-toi de me secourir, Seigneur, qui es mon protecteur.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
