Job 9
1 Job reprit la parole et dit:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Oui, je sais qu’il en est ainsi: comment l’homme aurait-il gain de cause avec Dieu?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Si nous désirions discuter avec lui, pas une fois sur mille il ne daignerait nous répondre.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Eminemment sage, triomphant de force, qui jamais lui tint tête et s’en trouva bien?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Il déplace les montagnes à l’improviste et les bouleverse dans sa colère.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Il fait trembler la terre sur ses bases et ébranle les colonnes qui la supportent.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 II donne un ordre au soleil, et le soleil ne paraît point; il met un sceau sur les étoiles.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 A lui seul, il déploie les cieux; il chemine sur la crête des vagues.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Ila fait la Grande Ourse, l’Orion, les Pléiades et les demeures sidérales du Midi.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Il accomplit des merveilles sans fin, des prodiges qui ne se peuvent compter.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Ah! S’Il passait auprès de moi, je ne le verrais point; s’il se glissait sous mes yeux, je ne le remarquerais pas.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Quand il empoigne quelqu’un, qui lui fera lâcher prise? Qui lui dira: "Que fais-tu?"
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Dieu ne refoule pas sa colère; sous ses coups plient les satellites de l’orgueil.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Et moi j’oserais lui répliquer, je ferais assaut de paroles avec lui,
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 moi, qui tout innocent que je fusse, ne trouverais rien à lui répondre, et demanderais simplement grâce à mon juge!
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Dût-il même se rendre à mon appel, je ne croirais pas qu’il écoute ma voix;
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 car il m’accable sous un vent de tempête et multiplie gratuitement mes blessures.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Il ne me permet pas de reprendre haleine, tant il m’abreuve d’amertumes.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 S’Agit-il de faire preuve de force, il est là! S’Agit-il de jugement, il dira: "Qui pourrait m’assigner?"
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Fussé-je innocent, ma bouche me déclarerait coupable! Fussé-je sans reproche, elle me convaincrait de perversité!
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Oui, je suis sans reproche! Je ne me soucie pas de la vie, je suis las de l’existence.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Tout revient au même: aussi dis-je que juste et méchant, il les fait également périr.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Si un cataclysme entraîne des morts soudaines, il se rit de l’épreuve des innocents.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Par lui, la terre a été livrée aux impies: il voile les yeux de ceux qui y rendent la justice. Si ce n’est lui, qui serait-ce?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Mes jours sont plus rapides qu’un courrier; ils s’enfuient sans avoir vu le bonheur.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Ils passent comme des barques de jonc, comme l’aigle qui se précipite sur la proie.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Quand je dis: "Je veux oublier ma souffrance, laisser là ma mine attristée et reprendre mes esprits",
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 je suis envahi par la crainte de mes tourments, sachant bien que tu ne m’absoudras pas.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Je serai déclaré coupable: pourquoi donc prendre une peine inutile?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Dussé-je me laver dans de la neige fondue et purifier mes mains avec de la potasse,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 aussitôt tu me plongerais dans une fosse fangeuse, et mes vêtements mêmes auraient horreur de moi.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Car il n’est pas un homme comme moi pour que je lui réponde et que nous paraissions ensemble en justice.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Il n’existe pas d’arbitre entre nous, qui puisse poser sa main sur tous deux.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Qu’il écarte de moi sa verge, et que ses terreurs cessent de peser sur moi.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Alors je parlerai sans le redouter, car je n’en suis pas là dans le secret de ma conscience.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
