Psalmien 44
1 Koran lasten opetus, edelläveisaajalle. Jumala! me olemme korvillamme kuulleet, meidän isämme ovat meille luetelleet, mitäs heidän aikanansa ja muinen tehnyt olet.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Sinä olet ajanut pakanat pois kädelläs; mutta heidät sinä olet istuttanut siaan: sinä olet kansat kadottanut, mutta heitä sinä olet levittänyt.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Sillä ei he ole miekallansa maata omistaneet, ja heidän käsivartensa ei auttaneet heitä, vaan sinun oikia kätes ja sinun käsivartes, ja sinun kasvois valkeus; sillä sinä mielistyit heihin.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Jumala, sinä olet minun kuninkaani, joka autuuden Jakobille lupaat.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Sinun kauttas me vihollisemme paiskaamme maahan; sinun nimessäs me tallaamme vastaankarkaajamme.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Sillä en minä luota joutseeni, eikä miekkani auta minua.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Mutta sinä autat meitä vihollisistamme, ja saatat niitä häpiään, jotka meitä vihaavat.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Jumalasta me kerskaamme joka päivä, ja kiitämme sinun nimeäs ijankaikkisesti, (Sela)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Miksi sinä nyt sysäät meitä pois, ja annat meidän häpiään tulla, etkä lähde meidän sotajoukkomme kanssa?
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Sinä annat meidän paeta vihollistemme edessä, että ne raatelisivat meitä, jotka meitä vihaavat.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Sinä annat meitä syötäviksi niinkuin lampaita, ja hajoitat pakanain sekaan.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Sinä myit kansas ilman hintaa, ja et mitään siitä ottanut.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Sinä panet meitä häpiäksi läsnä-asuvaisillemme, pilkaksi ja nauruksi niille, jotka meidän ympärillämme ovat.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Sinä teet meitä sananlaskuksi pakanain seassa, ja että kansat vääntelevät päätänsä meidän tähtemme.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Joka päivä on minun häväistykseni minun edessäni; ja minun kasvoini häpiä peittää minun,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Että minun pitää pilkkaajia ja laittajia kuuleman, ja viholliset ja tylyt kostajat näkemän.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Nämät kaikki ovat tulleet meidän päällemme; ja emme sentähden ole sinua unhottaneet, emmekä petollisesti sinun liittoas vastaan tehneet.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Ja ei meidän sydämemme takaperin kääntynyt, eikä meidän käymisemme poikennut sinun tiestäs;
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Ettäs meitä niin löit rikki lohikärmeiden seassa ja peitit meitä kuoleman varjolla.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Jos me olisimme meidän Jumalamme nimen unhottaneet, ja meidän kätemme nostaneet vieraalle Jumalalle,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Eikö Jumala sitä etsisi? vaan hän itse tietää meidän sydämemme pohjan.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Sillä sinun tähtes me surmataan joka päivä: ja me luetaan teuraslampaiksi.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Herää, Herra, miksis makaat? valvo, ja älä meitä sysää pois kaiketikaan.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Miksis peität kasvos, ja unohdat meidän raadollisuutemme ja ahdistuksemme?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Sillä meidän sielumme on painettu alas maahan asti: meidän vatsamme riippuu maassa.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Nouse, auta meitä, ja lunasta meitä laupiutes tähden!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
