< Psalms 94 >
1 God is Lord of veniauncis; God of veniauncis dide freli.
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Be thou enhaunsid that demest the erthe; yelde thou yeldinge to proude men.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Lord, hou longe synneris; hou longe schulen synneris haue glorie?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Thei schulen telle out, and schulen speke wickidnesse; alle men schulen speke that worchen vnriytfulnesse.
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Lord, thei han maad lowe thi puple; and thei han disesid thin eritage.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Thei killiden a widowe and a comelyng; and thei han slayn fadirles children and modirles.
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 And thei seiden, The Lord schal not se; and God of Jacob schal not vndurstonde.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Ye vnwise men in the puple, vndirstonde; and, ye foolis, lerne sum tyme.
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Schal not he here, that plauntide the eere; ethere biholdith not he, that made the iye?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Schal not he repreue, that chastisith folkis; which techith man kunnyng?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 The Lord knowith the thouytis of men; that tho ben veyne.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Blessid is the man, whom thou, Lord, hast lerned; and hast tauyt him of thi lawe.
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 That thou aswage hym fro yuele daies; til a diche be diggid to the synner.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 For the Lord schal not putte awei his puple; and he schal not forsake his eritage.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Til riytfulnesse be turned in to dom; and who ben niy it, alle that ben of riytful herte.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Who schal rise with me ayens mysdoeris; ether who schal stonde with me ayens hem that worchen wickidnesse?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 No but for the Lord helpide me; almest my soule hadde dwellid in helle.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 If Y seide, My foot was stirid; Lord, thi merci helpide me.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Aftir the multitude of my sorewis in myn herte; thi coumfortis maden glad my soule.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Whether the seete of wickidnesse cleueth to thee; that makist trauel in comaundement?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Thei schulen take ayens the soule of a iust man; and thei schulen condempne innocent blood.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 And the Lord was maad to me in to refuyt; and my God was maad in to the help of myn hope.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 And he schal yelde to hem the wickidnesse of hem; and in the malice of hem he schal lese hem, oure Lord God schal lese hem.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.