Job 30
1 But now yongere men in tyme scornen me, whos fadris Y deynede not to sette with the doggis of my flok.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Of whiche men the vertu of hondis was for nouyt to me, and thei weren gessid vnworthi to that lijf.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Thei weren bareyn for nedynesse and hungur; that gnawiden in wildirnesse, and weren pale for pouert and wretchidnesse;
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 and eeten eerbis, aud the ryndis of trees; and the roote of iunyperis was her mete.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Whiche men rauyschiden these thingis fro grete valeis; and whanne thei hadden foundun ony of alle, thei runnen with cry to tho.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 Thei dwelliden in deseertis of strondis, and in caues of erthe, ethir on grauel, `ethir on cley.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Whiche weren glad among siche thingis, and arettiden delices to be vndur buschis.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 The sones of foolis and of vnnoble men, and outirli apperynge not in erthe.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 But now Y am turned in to the song of hem, and Y am maad a prouerbe to hem.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Thei holden me abhomynable, and fleen fer fro me, and dreden not to spete on my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For God hath openyd his arowe caas, and hath turmentid me, and hath set a bridil in to my mouth.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 At the riytside of the eest my wretchidnessis risiden anoon; thei turneden vpsedoun my feet, and oppressiden with her pathis as with floodis.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 Thei destrieden my weies; thei settiden tresoun to me, and hadden the maistri; and `noon was that helpide.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Thei felden in on me as bi a brokun wal, and bi yate openyd, and weren stretchid forth to my wretchidnessis.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Y am dryuun in to nouyt; he took awei my desir as wynd, and myn helpe passide awei as a cloude.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 But now my soule fadith in my silf, and daies of turment holden me stidfastly.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 In nyyt my boon is persid with sorewis; and thei, that eten me, slepen not.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 In the multitude of tho my cloth is wastid, and thei han gird me as with coler of a coote.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Y am comparisound to cley, and Y am maad lijk to a deed sparcle and aisch.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Y schal cry to thee, and thou schalt not here me; Y stonde, and thou biholdist not me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou art chaungid in to cruel to me, and in the hardnesse of thin hond thou art aduersarie to me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou hast reisid me, and hast set as on wynd; and hast hurtlid me doun strongli.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Y woot, that thow schalt bitake me to deeth, where an hows is ordeyned to ech lyuynge man.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Netheles thou sendist not out thin hond to the wastyng of hem; and if thei fallen doun, thou schalt saue.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Y wepte sum tyme on him, that was turmentid, and my soule hadde compassioun on a pore man.
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Y abood goodis, and yuelis ben comun to me; Y abood liyt, and derknessis braken out.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 Myn ynnere thingis buyliden out with outen my reste; daies of turment camen bifor me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Y yede morenynge, and Y roos with out woodnesse in the cumpenye, and criede.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Y was the brother of dragouns, and the felow of ostrigis.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skyn was maad blak on me, and my boonys drieden for heete.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Myn harpe is turned in to morenyng, and myn orgun in to the vois of weperis.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
