Job 14
1 “Man, who is born of a woman, is of few days, and full of trouble.
Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 He grows up like a flower, and is cut down. He also flees like a shadow, and doesn’t continue.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 Do you open your eyes on such a one, and bring me into judgment with you?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who can bring a clean thing out of an unclean? Not one.
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Seeing his days are determined, the number of his months is with you, and you have appointed his bounds that he can’t pass.
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Look away from him, that he may rest, until he accomplishes, as a hireling, his day.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 “For there is hope for a tree if it is cut down, that it will sprout again, that the tender branch of it will not cease.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Though its root grows old in the earth, and its stock dies in the ground,
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 yet through the scent of water it will bud, and sprout boughs like a plant.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 But man dies, and is laid low. Yes, man gives up the spirit, and where is he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 As the waters fail from the sea, and the river wastes and dries up,
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 so man lies down and doesn’t rise. Until the heavens are no more, they will not awake, nor be roused out of their sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 “Oh that you would hide me in Sheol, that you would keep me secret until your wrath is past, that you would appoint me a set time and remember me! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 If a man dies, will he live again? I would wait all the days of my warfare, until my release should come.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 You would call, and I would answer you. You would have a desire for the work of your hands.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 But now you count my steps. Don’t you watch over my sin?
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 My disobedience is sealed up in a bag. You fasten up my iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 “But the mountain falling comes to nothing. The rock is removed out of its place.
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 The waters wear the stones. The torrents of it wash away the dust of the earth. So you destroy the hope of man.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 You forever prevail against him, and he departs. You change his face, and send him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 His sons come to honor, and he doesn’t know it. They are brought low, but he doesn’t perceive it of them.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 But his flesh on him has pain, and his soul within him mourns.”
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
