Job 31
1 I Made a covenant with my eyes; why then should I think upon a maid?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what portion of God [is there] from above? and [what] inheritance of the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 [Is] not destruction to the wicked? and a strange [punishment] to the workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doth not he see my ways, and count all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with vanity, or if my foot hath hasted to deceit;
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Let me be weighed in an even balance, that God may know my integrity.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step hath turned out of the way, and my heart walked after my eyes, and if any blot hath cleaved to my hands;
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 [Then] let me sow, and let another eat; yes, let my offspring be rooted out.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart hath been deceived by a woman, or [if] I have laid wait at my neighbor's door;
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 [Then] let my wife grind to another, and let others bow down upon her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For this [is] a hainous crime; yea, it [is] an iniquity [to be punished by] the judges.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 For it [is] a fire [that] consumeth to destruction, and would root out all my increase.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I despised the cause of my man-servant or of my maid-servant, when they contended with me;
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 What then shall I do when God riseth up? and when he visiteth, what shall I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not he that made me in the womb make him? and did not one fashion us in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have withheld the poor from [their] desire, or have caused the eyes of the widow to fail;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Or have eaten my morsel myself alone, and the fatherless hath not eaten of it;
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (For from my youth he was brought up with me, as [with] a father, and I have guided her from my mother's womb; )
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have seen any perish for want of clothing, or any poor without covering;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins have not blessed me, and [if] he hath not been warmed with the fleece of my sheep;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have lifted up my hand against the fatherless, when I saw my help in the gate:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 [Then] let my arm fall from my shoulder-blade, and my arm be broken from the bone.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For destruction [from] God [was] a terror to me, and by reason of his highness I could not endure.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my hope, or have said to the fine gold, [Thou art] my confidence;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I have rejoiced because my wealth [was] great, and because my hand had gained much;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I have beheld the sun when it shined, or the moon walking [in] brightness;
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart hath been secretly enticed, or my mouth hath kissed my hand:
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 This also [were] an iniquity [to be punished by] the judge: for I should have denied the God [that is] above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I have rejoiced at the destruction of him that hated me, or have lifted up myself when evil found him:
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Neither have I suffered my mouth to sin by wishing a curse to his soul.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tabernacle have not said, Oh that we had of his flesh! we cannot be satisfied.
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 The stranger did not lodge in the street: [but] I opened my doors to the traveler.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If I have covered my transgressions as Adam, by hiding my iniquity in my bosom:
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Did I fear a great multitude, or did the contempt of families terrify me, that I kept silence, [and] went not out of the door?
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh that one would hear me! behold, my desire [is], [that] the Almighty would answer me, and [that] my adversary had written a book.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Surely I would take it upon my shoulder, [and] bind it [as] a crown to me.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would declare to him the number of my steps; as a prince would I go near to him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land crieth against me, or its furrows likewise complain;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I have eaten the fruits of it without money, or have caused its owners to lose their life:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Let thistles grow instead of wheat, and cockle instead of barley. The words of Job are ended.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
