Luke 1
1 Forasmuch as many have taken in hand to draw up a narrative concerning those matters which have been fulfilled among us,
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2 even as they delivered them unto us, which from the beginning were eyewitnesses and ministers of the word,
Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3 it seemed good to me also, having traced the course of all things accurately from the first, to write unto thee in order, most excellent Theophilus;
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4 that thou mightest know the certainty concerning the things wherein thou wast instructed.
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 There was in the days of Herod, king of Judaea, a certain priest named Zacharias, of the course of Abijah: and he had a wife of the daughters of Aaron, and her name was Elisabeth.
Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 And they were both righteous before God, walking in all the commandments and ordinances of the Lord blameless.
Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7 And they had no child, because that Elisabeth was barren, and they both were [now] well stricken in years.
A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 Now it came to pass, while he executed the priest’s office before God in the order of his course,
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 according to the custom of the priest’s office, his lot was to enter into the temple of the Lord and burn incense.
Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 And the whole multitude of the people were praying without at the hour of incense.
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 And there appeared unto him an angel of the Lord standing on the right side of the altar of incense.
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 And Zacharias was troubled when he saw [him], and fear fell upon him.
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 But the angel said unto him, Fear not, Zacharias: because thy supplication is heard, and thy wife Elisabeth shall bear thee a son, and thou shalt call his name John.
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 And thou shalt have joy and gladness; and many shall rejoice at his birth.
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15 For he shall be great in the sight of the Lord, and he shall drink no wine nor strong drink; and he shall be filled with the Holy Ghost, even from his mother’s womb.
Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 And many of the children of Israel shall he turn unto the Lord their God.
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 And he shall go before his face in the spirit and power of Elijah, to turn the hearts of the fathers to the children, and the disobedient [to walk] in the wisdom of the just; to make ready for the Lord a people prepared [for him].
Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18 And Zacharias said unto the angel, Whereby shall I know this? for I am an old man, and my wife well stricken in years.
I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 And the angel answering said unto him, I am Gabriel, that stand in the presence of God; and I was sent to speak unto thee, and to bring thee these good tidings.
Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 And behold, thou shalt be silent and not able to speak, until the day that these things shall come to pass, because thou believedst not my words, which shall be fulfilled in their season.
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 And the people were waiting for Zacharias, and they marveled while he tarried in the temple.
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 And when he came out, he could not speak unto them: and they perceived that he had seen a vision in the temple: and he continued making signs unto them, and remained dumb.
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 And it came to pass, when the days of his ministration were fulfilled, he departed unto his house.
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 And after these days Elisabeth his wife conceived; and she hid herself five months, saying,
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 Thus hath the Lord done unto me in the days wherein he looked upon [me], to take away my reproach among men.
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 Now in the sixth month the angel Gabriel was sent from God unto a city of Galilee, named Nazareth,
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 to a virgin betrothed to a man whose name was Joseph, of the house of David; and the virgin’s name was Mary.
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 And he came in unto her, and said, Hail, thou that art highly favoured, the Lord [is] with thee.
I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 But she was greatly troubled at the saying, and cast in her mind what manner of salutation this might be.
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 And the angel said unto her, Fear not, Mary: for thou hast found favour with God.
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 And behold, thou shalt conceive in thy womb, and bring forth a son, and shalt call his name JESUS.
A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 He shall be great, and shall be called the Son of the Most High: and the Lord God shall give unto him the throne of his father David:
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33 and he shall reign over the house of Jacob for ever; and of his kingdom there shall be no end. (aiōn g165)
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. (aiōn g165)
34 And Mary said unto the angel, How shall this be, seeing I know not a man?
I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 And the angel answered and said unto her, The Holy Ghost shall come upon thee, and the power of the Most High shall overshadow thee: wherefore also that which is to be born shall be called holy, the Son of God.
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 And behold, Elisabeth thy kinswoman, she also hath conceived a son in her old age: and this is the sixth month with her that was called barren.
A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 For no word from God shall be void of power.
Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38 And Mary said, Behold, the handmaid of the Lord; be it unto me according to thy word. And the angel departed from her.
I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 And Mary arose in these days and went into the hill country with haste, into a city of Judah;
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 and entered into the house of Zacharias and saluted Elisabeth.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 And it came to pass, when Elisabeth heard the salutation of Mary, the babe leaped in her womb; and Elisabeth was filled with the Holy Ghost;
I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 and she lifted up her voice with a loud cry, and said, Blessed [art] thou among women, and blessed [is] the fruit of thy womb.
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 And whence is this to me, that the mother of my Lord should come unto me?
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 For behold, when the voice of thy salutation came into mine ears, the babe leaped in my womb for joy.
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 And blessed [is] she that believed; for there shall be a fulfillment of the things which have been spoken to her from the Lord.
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 And Mary said, My soul doth magnify the Lord,
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 And my spirit hath rejoiced in God my Saviour.
A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48 For he hath looked upon the low estate of his handmaiden: For behold, from henceforth all generations shall call me blessed.
Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 For he that is mighty hath done to me great things; And holy is his name.
Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 And his mercy is unto generations and generations On them that fear him.
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 He hath shewed strength with his arm; He hath scattered the proud in the imagination of their heart.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 He hath put down princes from [their] thrones, And hath exalted them of low degree.
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 The hungry he hath filled with good things; And the rich he hath sent empty away.
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 He hath holpen Israel his servant, That he might remember mercy
Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. (aiōn g165)
56 And Mary abode with her about three months, and returned unto her house.
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57 Now Elisabeth’s time was fulfilled that she should be delivered; and she brought forth a son.
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58 And her neighbours and her kinsfolk heard that the Lord had magnified his mercy towards her; and they rejoiced with her.
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 And it came to pass on the eighth day, that they came to circumcise the child; and they would have called him Zacharias, after the name of his father.
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 And his mother answered and said, Not so; but he shall be called John.
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 And they said unto her, There is none of thy kindred that is called by this name.
I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 And they made signs to his father, what he would have him called.
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 And he asked for a writing tablet, and wrote, saying, His name is John. And they marveled all.
A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 And his mouth was opened immediately, and his tongue [loosed], and he spake, blessing God.
A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 And fear came on all that dwelt round about them: and all these sayings were noised abroad throughout all the hill country of Judaea.
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 And all that heard them laid them up in their heart, saying, What then shall this child be? For the hand of the Lord was with him.
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 And his father Zacharias was filled with the Holy Ghost, and prophesied, saying,
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68 Blessed [be] the Lord, the God of Israel; For he hath visited and wrought redemption for his people,
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69 And hath raised up a horn of salvation for us In the house of his servant David
A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70 (As he spake by the mouth of his holy prophets which have been since the world began), (aiōn g165)
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, (aiōn g165)
71 Salvation from our enemies, and from the hand of all that hate us;
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 To shew mercy towards our fathers, And to remember his holy covenant;
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 The oath which he sware unto Abraham our father,
Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74 To grant unto us that we being delivered out of the hand of our enemies Should serve him without fear,
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 In holiness and righteousness before him all our days.
V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76 Yea and thou, child, shalt be called the prophet of the Most High: For thou shalt go before the face of the Lord to make ready his ways;
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 To give knowledge of salvation unto his people In the remission of their sins,
Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 Because of the tender mercy of our God, Whereby the dayspring from on high shall visit us,
Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 To shine upon them that sit in darkness and the shadow of death; To guide our feet into the way of peace.
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 And the child grew, and waxed strong in spirit, and was in the deserts till the day of his shewing unto Israel.
Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
