2 Corinthians 3
1 Are we beginning again to commend ourselves? or need we, as do some, epistles of commendation to you or from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 Ye are our epistle, written in our hearts, known and read of all men;
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 being made manifest that ye are an epistle of Christ, ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tables of stone, but in tables [that are] hearts of flesh.
Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 And such confidence have we through Christ to God-ward:
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 not that we are sufficient of ourselves, to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God;
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who also made us sufficient as ministers of a new covenant; not of the letter, but of the spirit: for the letter killeth, but the spirit giveth life.
Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 But if the ministration of death, written, [and] engraven on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look stedfastly upon the face of Moses for the glory of his face; which [glory] was passing away:
A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 how shall not rather the ministration of the spirit be with glory?
I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the ministration of condemnation is glory, much rather doth the ministration of righteousness exceed in glory.
Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 For verily that which hath been made glorious hath not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasseth.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 For if that which passeth away [was] with glory, much more that which remaineth [is] in glory.
Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 and [are] not as Moses, [who] put a veil upon his face, that the children of Israel should not look stedfastly on the end of that which was passing away:
A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 but their minds were hardened: for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remaineth unlifted; which [veil] is done away in Christ.
Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 But unto this day, whensoever Moses is read, a veil lieth upon their heart.
Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 But whensoever it shall turn to the Lord, the veil is taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 Now the Lord is the Spirit: and where the Spirit of the Lord is, [there] is liberty.
Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 But we all, with unveiled face reflecting as a mirror the glory of the Lord, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord the Spirit.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
