1 Thessalonians 2
1 For you have known, brothers, that our entrance to you has not been in vain,
Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2 but having both suffered before, and having been mistreated (as you have known) in Philippi, we were bold in our God to speak to you the good news of God in much conflict,
Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
3 for our exhortation [is] not out of deceit, nor out of uncleanness, nor in guile,
Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4 but as we have been approved by God to be entrusted with the good news, so we speak, not as pleasing men, but God, who is proving our hearts,
Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
5 for at no time did we come with speech of flattery (as you have known), nor in a pretext for covetousness (God [is] witness),
Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6 nor seeking glory from men, neither from you nor from others, being able to be burdensome, as Christ’s apostles.
Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7 But we became gentle in your midst, as a nurse may nurture her own children,
Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 so being desirous of you, we are well-pleased to impart to you not only the good news of God, but also our own souls, because you have become beloved to us,
Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9 for you remember, brothers, our labor and travail, for working night and day not to be a burden on any of you, we preached the good news of God to you;
Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 you [are] witnesses—God also—how piously and righteously and blamelessly we became to you who believe,
Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11 even as you have known how we are exhorting each one of you, as a father his own children, and comforting, and testifying,
Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
12 for your walking worthily of God, who is calling you to His own kingdom and glory.
I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 And because of this we also continually give thanks to God, that, having received the word of God [by] your hearing from us, you accepted, not the word of men, but as it truly is, the word of God, who also works in you who believe;
Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
14 for you became imitators, brothers, of the assemblies of God that are in Judea in Christ Jesus, because you suffered such things, even you, from your own countrymen, as they also from the Jews,
Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
15 who put to death both the Lord Jesus and their own prophets, and persecuted us, and they are not pleasing God, and [are] contrary to all men,
Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16 forbidding us to speak to the nations that they might be saved, so as to always fill up their sins, but [God’s] anger came on them—to the end!
Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
17 And we, brothers, having been taken from you for the space of an hour—in presence, not in heart—hurried more abundantly to see your face in much desire;
My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18 for this reason we wished to come to you (I, indeed, Paul), both once and again, and Satan hindered us;
Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
19 for what [is] our hope, or joy, or garland of rejoicing? Are not even you before our Lord Jesus Christ at His coming?
Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
20 For you are our glory and joy.
Vy jistě jste sláva naše i radost.
