Psalms 44
1 “To the chief musician, for the sons of Korach, a Maskil.” O God, with our ears have we heard, our fathers have told us, deeds which thou hadst done in their days, in times of old.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Thou, with thy hand, didst indeed drive out nations, and plant them; thou didst ill-treat people, and cause them to spread out.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 For not by their sword did they obtain possession of the land, and their own arm brought them no victory; but thy right hand, and thy arm, and the light of thy countenance, because thou hadst given them thy favor.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Thou art my King, O God: ordain salvation for Jacob.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Through thee will we butt down our assailants: through thy name will we tread under foot our opponents.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 For not in my bow will I trust, and my sword shall not help me.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 But thou helpest us against our assailants, and those that hate us thou puttest to shame.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Of God we boast all the day, and to thy name will we give thanks for ever. (Selah)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 But [now] thou hast cast off, and put us to the blush, and goest not forth with our armies.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Thou causest us to turn back from before our assailant: and they who hate us take spoil for themselves.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Thou givest us up like sheep for food, and among the nations hast thou dispersed us.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Thou sellest thy people for no value, and acquirest no gain by their price.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Thou renderest us a reproach to our neighbors, a scorn and a derision to those that are round about us.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Thou renderest us a by-word among the nations, a shaking of the head among the people.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 All the day is my disgrace before me, and the shame of my face covereth me;
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Because of the voice of him that reproacheth and blasphemeth; by reason of the enemy and him that seeketh vengeance.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 All this is come over us, yet have we not forgotten thee; nor have we dealt falsely by thy covenant;
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Our heart is not moved backward, nor hath our step turned aside from thy path:
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Even when thou didst crush us in the abode of monsters, and cover us with the shadow of death.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 If we had forgotten the name of our God, or spread forth our hands to a strange God:
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Would not God search out this? for he knoweth the secrets of the heart.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 But for thy sake are we slain all the day; we are counted as flocks [destined] for slaughter.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Awake, wherefore wilt thou sleep, O Lord? arise, abandon us not for ever.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Wherefore wilt thou hide thy face, wilt thou forget our misery, and our oppression?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 For our soul is bowed down to the dust; our body cleaveth unto the earth.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Arise unto our help, and redeem us for the sake of thy kindness.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
