Amos 6
1 Woe to them that are at ease in Zion, and trust in the mountain of Samaria, which are named chief of the nations, to whom the house of Israel came!
Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.
2 Pass you to Calneh, and see; and from there go you to Hamath the great: then go down to Gath of the Philistines: be they better than these kingdoms? or their border greater than your border?
Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?
3 You that put far away the evil day, and cause the seat of violence to come near;
Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.
4 That lie on beds of ivory, and stretch themselves on their couches, and eat the lambs out of the flock, and the calves out of the middle of the stall;
Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,
5 That chant to the sound of the viol, and invent to themselves instruments of music, like David;
Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.
6 That drink wine in bowls, and anoint themselves with the chief ointments: but they are not grieved for the affliction of Joseph.
Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.
7 Therefore now shall they go captive with the first that go captive, and the banquet of them that stretched themselves shall be removed.
Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.
8 The Lord GOD has sworn by himself, says the LORD the God of hosts, I abhor the excellency of Jacob, and hate his palaces: therefore will I deliver up the city with all that is therein.
Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.
9 And it shall come to pass, if there remain ten men in one house, that they shall die.
I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.
10 And a man’s uncle shall take him up, and he that burns him, to bring out the bones out of the house, and shall say to him that is by the sides of the house, Is there yet any with you? and he shall say, No. Then shall he say, Hold your tongue: for we may not make mention of the name of the LORD.
A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.
11 For, behold, the LORD commands, and he will smite the great house with breaches, and the little house with clefts.
Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.
12 Shall horses run on the rock? will one plow there with oxen? for you have turned judgment into gall, and the fruit of righteousness into hemlock:
Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,
13 You which rejoice in a thing of nothing, which say, Have we not taken to us horns by our own strength?
Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?
14 But, behold, I will raise up against you a nation, O house of Israel, says the LORD the God of hosts; and they shall afflict you from the entering in of Hemath to the river of the wilderness.
Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.
