Job 15
1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Should a wise man make answer with windy knowledge, and fill his belly with the east wind?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Should he reason with unprofitable talk, or with speeches wherewith he can do no good?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Yea, thou doest away with fear, and impairest devotion before God.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 For thine iniquity teacheth thy mouth, and thou choosest the tongue of the crafty.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Thine own mouth condemneth thee, and not I; yea, thine own lips testify against thee.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Art thou the first man that was born? Or wast thou brought forth before the hills?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Dost thou hearken in the council of God? And dost thou restrain wisdom to thyself?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 What knowest thou, that we know not? What understandest thou, which is not in us?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 With us are both the gray-headed and the very aged men, much older than thy father.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Are the consolations of God too small for thee, and the word that dealeth gently with thee?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Why doth thy heart carry thee away? And why do thine eyes wink?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 That thou turnest thy spirit against God, and lettest such words go out of thy mouth.
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 What is man, that he should be clean? And he that is born of a woman, that he should be righteous?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Behold, He putteth no trust in His holy ones; yea, the heavens are not clean in His sight.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 How much less one that is abominable and impure, man who drinketh iniquity like water!
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 I will tell thee, hear thou me; and that which I have seen I will declare —
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Which wise men have told from their fathers, and have not hid it;
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Unto whom alone the land was given, and no stranger passed among them.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 The wicked man travaileth with pain all his days, even the number of years that are laid up for the oppressor.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 A sound of terrors is in his ears: in prosperity the destroyer shall come upon him.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 He believeth not that he shall return out of darkness, and he is waited for of the sword.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 He wandereth abroad for bread: 'Where is it?' He knoweth that the day of darkness is ready at his hand.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Distress and anguish overwhelm him; they prevail against him, as a king ready to the battle.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Because he hath stretched out his hand against God, and behaveth himself proudly against the Almighty;
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 He runneth upon him with a stiff neck, with the thick bosses of his bucklers.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Because he hath covered his face with his fatness, and made collops of fat on his loins;
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 And he hath dwelt in desolate cities, in houses which no man would inhabit, which were ready to become heaps.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 He shall not be rich, neither shall his substance continue, neither shall their produce bend to the earth.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 He shall not depart out of darkness; the flame shall dry up his branches, and by the breath of His mouth shall he go away.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Let him not trust in vanity, deceiving himself; for vanity shall be his recompense.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 It shall be accomplished before his time, and his branch shall not be leafy.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 He shall shake off his unripe grape as the vine, and shall cast off his flower as the olive.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 For the company of the godless shall be desolate, and fire shall consume the tents of bribery.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 They conceive mischief, and bring forth iniquity, and their belly prepareth deceit.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
