Psalms 139
1 To him that excelleth. A Psalme of David. O Lord, thou hast tried me and knowen me.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Thou knowest my sitting and my rising: thou vnderstandest my thought afarre off.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Thou compassest my pathes, and my lying downe, and art accustomed to all my wayes.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 For there is not a word in my tongue, but loe, thou knowest it wholy, O Lord.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Thou holdest mee straite behinde and before, and layest thine hand vpon me.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Thy knowledge is too wonderfull for mee: it is so high that I cannot attaine vnto it.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Whither shall I goe from thy Spirite? or whither shall I flee from thy presence?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Let mee take the winges of the morning, and dwell in the vttermost parts of the sea:
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Yet thither shall thine hand leade me, and thy right hand holde me.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 If I say, Yet the darkenes shall hide me, euen the night shalbe light about me.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Yea, the darkenes hideth not from thee: but the night shineth as the day: the darkenes and light are both alike.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 For thou hast possessed my reines: thou hast couered me in my mothers wombe.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 I will praise thee, for I am fearefully and wonderously made: marueilous are thy workes, and my soule knoweth it well.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 My bones are not hid from thee, though I was made in a secret place, and facioned beneath in the earth.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Thine eyes did see me, when I was without forme: for in thy booke were all things written, which in continuance were facioned, when there was none of them before.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Howe deare therefore are thy thoughtes vnto me, O God! how great is ye summe of them!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 If I should count them, they are moe then the sand: when I wake, I am still with thee.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Oh that thou wouldest slay, O God, the wicked and bloody men, to whom I say, Depart ye from mee:
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Which speake wickedly of thee, and being thine enemies are lifted vp in vaine.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Doe not I hate them, O Lord, that hate thee? and doe not I earnestly contend with those that rise vp against thee?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 I hate them with an vnfained hatred, as they were mine vtter enemies.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Try mee, O God, and knowe mine heart: prooue me and know my thoughtes,
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 And consider if there be any way of wickednes in me, and leade me in the way for euer.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
