Acts 22
1 “Men, brothers and fathers, listen to my defense before you now.”
„Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“
2 When they heard that he spoke to them in the Hebrew language, they were even more quiet, and he said:
Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
3 “I am indeed a Jew, born in Tarsus of Cilicia, but brought up in this city at the feet of Gamaliel, educated strictly according to the law of our fathers, being zealous for God, just as you all are today.
„Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
4 I persecuted this Way to the death, binding and delivering into prisons both men and women,
Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
5 as also the high priest and all the council of elders can bear me witness. I even obtained letters from them to the brothers in Damascus, to bring those also who were there bound to Jerusalem to be punished.
To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
6 Now it happened, as I was going and approaching Damascus, about noon, suddenly a strong light from heaven shone around me.
A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
7 I fell to the ground and heard a voice saying to me, ‘Saul, Saul, why are you persecuting me?’
Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
8 So I answered, ‘Who are you, Lord?’ He said to me, ‘I am Jesus the Natsorean, whom you are persecuting.’
Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘
9 Those who were with me indeed saw the light and were afraid, but they did not understand the voice of the One speaking to me.
Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
10 So I said, ‘What shall I do, Lord?’ And the Lord said to me, ‘Get up and go into Damascus, and there you will be told about all that has been appointed to you to do.’
Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘
11 And since I could not see, because of the brightness of that light, I entered Damascus being led by the hand of those who were with me.
Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
12 Then a certain Ananias, a devout man according to the law, well spoken of by all the Jews who lived in Damascus,
Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
13 came to me, and standing by me said, ‘Brother Saul, receive your sight!’ And at that very moment I looked up at him.
Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
14 Then he said: ‘The God of our fathers has chosen you to know His will, and to see the Righteous One, and to hear words from His mouth.
Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
15 For you shall be a witness for Him to all men of the things that you have seen and heard.
Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
16 And now, why hesitate? Get up, be baptized and wash away your sins, invoking the name of the Lord.’
Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘
17 “Now it happened, when I returned to Jerusalem and was praying in the temple, that I came to be in a trance
Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
18 and saw Him saying to me, ‘Hurry up and get out of Jerusalem quickly, because they will not receive your testimony concerning me.’
Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘
19 So I said: ‘Lord, they know that I used to imprison and beat those believing into you, from one synagogue to another;
Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
20 and when the blood of your witness Stephen was shed, I myself was standing there and agreeing to his murder, even guarding the clothes of those who were killing him.’
Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘
21 And He said to me, ‘Get going, because I will send you far away to the Gentiles.’”
Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘“
22 Well they kept listening to him until this statement, and then they raised their voice and shouted, “Rid the earth of this fellow, for it isn't fitting for him to live!”
Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“
23 As they were shouting, tearing off clothes and throwing dust into the air,
24 the commander ordered him to be taken into the barracks, directing that he be interrogated with lashes, in order to learn for what crime they kept shouting against him like that.
Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
25 But as they stretched him out with the thongs, Paul said to the centurion who stood by, “Is it lawful for you to scourge a man who is a Roman, and uncondemned?”
Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“
26 Well when the centurion heard that, he went and reported to the commander saying, “Consider what you are about to do, because this man is a Roman!”
Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“
27 So the commander went and said to him, “Tell me, are you a Roman?” So he said, “Yes.”
Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“„Ano, jsem, “odpověděl vězeň.
28 The commander replied, “I acquired this citizenship at considerable cost.” And Paul said, “But I was so born.”
Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“
29 So those who were about to interrogate him withdrew immediately; and even the commander was apprehensive when he realized that he had put chains on a Roman.
Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
30 But the next day, desiring to know for certain why he was accused by the Jews, he freed him from the bonds and ordered the chief priests and all their council to come, and brought Paul down and set him before them.
Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.
