Acts 21
1 So after disengaging ourselves from them we were able to set sail, and running a straight course we came to Cos, and the next day to Rhodes, and from there to Patara.
Skončilo loučení a loď zvedla kotvy. Pluli jsme k ostrovu Kós, druhý den na ostrov Rodos a jižního pobřeží Malé Asie jsme dosáhli v přístavu Patara.
2 We found a ship crossing over to Phoenicia, went on board and set sail.
Tam jsme přestoupili na loď, která směřovala do fénických měst v Palestině.
3 When we had sighted Cyprus we passed it on the left, sailed on to Syria and landed at Tyre, because it was there that the ship was to unload the cargo.
Kypr jsme obepluli vpravo a dorazili jsme do Týru, kam loď vezla nějaký náklad.
4 Upon finding disciples we stayed there seven days; these, through the Spirit, told Paul not to go on to Jerusalem.
Využili jsme času a strávili jsme celý týden s tamními křesťany. Také těm Bůh vnukl obavu, že Pavla nečeká v Jeruzalémě nic dobrého, a tak mu další cestu rozmlouvali.
5 But when our time was up, as we left to go on our way, they all, including women and children, accompanied us out of the city, and kneeling down on the beach, we prayed.
Přesto jsme pokračovali dál. Vyprovodili nás s celými svými rodinami až za město. Na pobřeží jsme společně klečeli a modlili se.
6 After we had taken our leave of one another, we boarded the ship and they returned to their homes.
Pak jsme se rozloučili a vypluli do Ptolemaidy. Také tam jsme mohli zůstat jeden den s věřícími. Naše loď končila svou plavbu v Césareji, kde jsme navštívili známého kazatele Filipa, jednoho z těch prvních sedmi apoštolských pomocníků. Ubytoval nás jako hosty své rodiny.
7 Now upon arriving in Ptolemais, the voyage from Tyre ended; so greeting the brothers we stayed with them one day.
8 Leaving the next day, we came to Caesarea; and entering the house of Philip the evangelist (being of ‘the Seven’), we stayed with him.
9 (This man had four virgin daughters who prophesied.)
Filipovy čtyři svobodné dcery byly také nadšené tlumočnice Kristova poselství.
10 Now as we stayed there a number of days, a certain prophet named Agabus came down from Judea.
Po několika dnech tam přišel jeden křesťan z Judska, Agabos, který měl prorocký dar.
11 Joining us he took Paul's belt, bound his feet and hands, and said, “Thus says the Holy Spirit: ‘In this way, in Jerusalem, the Jews will bind the man who owns this belt, and will deliver him into the hands of the Gentiles.’”
Půjčil si od Pavla jeho opasek, spoutal si jím ruce i nohy a řekl: „Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto pásu židé v Jeruzalémě takhle svážou a vydají ho pohanům.“
12 Well, when we heard these things, both we and the local residents, we pleaded with him not to go up to Jerusalem.
To už bylo příliš, a tak jsme všichni, průvodci i místní křesťané, začali Pavla přemlouvat, aby do Jeruzaléma nechodil.
13 But Paul answered: “What are you doing, weeping and breaking my heart? I am ready not only to be bound, but also to die in Jerusalem for the name of the Lord Jesus.”
On nás však napomenul: „Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit.“
14 When he would not be dissuaded, we stopped, saying, “Let the will of the Lord be done.”
Viděli jsme, že je marné na Pavla naléhat, a tak jsme řekli: „Ať se tedy stane, co chce Bůh.“
15 So after those days we got ready and went up to Jerusalem.
Skončil odpočinek u Filipovy rodiny a my nachystali svá zavazadla na poslední pěší úsek cesty do Jeruzaléma.
16 Some of the disciples from Caesarea also went with us, bringing us to a certain Mnason, of Cyprus, an early disciple, with whom we were to lodge.
Několik křesťanů z Césareje nás doprovodilo až do cíle. Zavedli nás tam k našemu dalšímu hostiteli, Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních křesťanů. Jeruzalémská církev nás přijala radostně.
17 And when we arrived in Jerusalem the brothers received us gladly.
18 The next day Paul, with us, went to see James, and all the elders were present.
Hned druhý den jsme byli všichni pozváni k Jakubovi, představenému sboru, kde se shromáždili všichni starší.
19 After greeting them he reported one by one the things that God had done among the Gentiles through his ministry.
Pavel se s nimi pozdravil a podal jim zevrubnou zprávu o výsledcích práce mezi pohany, k níž ho Bůh zmocnil.
20 But after listening they ‘glorified’ the Lord by saying to him: “You see, brother, how many tens of thousands are the Jews who have believed, and they are all zealous for the law;
Rádi to slyšeli a chválili Boha. Potom však řekli Pavlovi: „Jistě už víš, že u nás již několik tisíc židů uvěřilo v Pána Ježíše a ti i nadále horlivě zachovávají Mojžíšův zákon.
21 but they have been informed about you that you teach all the Jews who are among the Gentiles to forsake Moses, telling them not to circumcise their children nor to walk according to our customs.
Zde se však šíří zprávy, že ty přesvědčuješ židy v pohanském světě, aby od zákona odstoupili, syny už nedávali obřezat a vůbec zavrhli starobylé židovské zvyky.
22 What then? The assembly will certainly gather, since they will hear that you have come.
Měl bys něco podniknout dříve, než se všichni dozvědí, že jsi tady.
23 So do this that we say to you: There are four men with us who have taken a vow.
Máme pro tebe tento návrh: Mezi námi jsou teď čtyři muži, kteří se zavázali plnit nazírský slib. Jejich lhůta vypršela, ale jsou chudí a nemají prostředky na závěrečný obřad v chrámu. Jistě by na židy dobře zapůsobilo, kdybys za ty muže zaplatil a při té příležitosti podstoupil očišťování navrátilců z pohanské ciziny. Všichni by viděli, že máš zákon v úctě a pomlouvačům by to vzalo vítr z plachet.
24 Take them and purify yourself with them, and pay their expenses so that they may shave their heads, and that all may know that there is nothing to the things that they have been informed about you; rather that you yourself are in line, keeping the law.
25 But concerning the Gentiles who believe we have written, having judged that they need observe no such thing, except that they should keep themselves from that offered to idols, from the blood, from anything strangled, and from fornication.”
Pro obrácené pohany ovšem platí naše původní rozhodnutí, které jsme vám kdysi dali písemně. Žádáme od nich jen základní ohled na zákon, aby totiž nejedli maso obětované předem modlám, krev a maso s krví a především aby odložili pohanskou pohlavní nevázanost.“
26 Then Paul took the men and purified himself with them; the next day he entered the temple to give notice of the completion of the days of purification, when the offering would be made for each one of them.
Druhého dne tedy Pavel podstoupil spolu s těmi čtyřmi muži obřad očištění. Pak šel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí jejich nazírský závazek a jeho očišťování, a aby za každého z nich objednal oběti.
27 Now when the seven days were almost ended, the Jews from Asia, having seen him in the temple, mobilized a whole crowd and seized him,
Když končilo sedm dní a Pavel s nimi přišel zase do chrámu, aby byli obřadně prohlášeni za čisté, poznali ho židovští poutníci z Malé Asie. Poštvali na něho okolostojící, popadli ho
28 shouting: “Men of Israel, help! This is the man who teaches all men everywhere against the people, and the law, and this place. Not only that, he has even brought Greeks into the temple and defiled this holy place!”
a křičeli: „Věrní Izraelci, pojďte sem! Tady máme toho odpadlíka! Všude hlásá bludy a nic mu není svaté: ani naše vyvolení, ani zákon, ani chrám. Teď sem dokonce přivedl pohany, aby poskvrnil svaté místo.“
29 (They had seen Trophimus the Ephesian in the city with him, and they supposed that Paul had brought him into the temple.)
Předtím totiž Pavla zahlédli ve městě s Trofimem z Efezu a mysleli, že ho vzal i do chrámu, kam pohané nesměli.
30 The whole city was aroused and a mob of people formed. So having seized Paul they dragged him out of the temple, and immediately the doors were shut.
To ovšem vyvolalo obrovský rozruch a lidé se sbíhali ze všech stran. Mezitím vyvedli Pavla z vnitřního chrámového nádvoří a brány rychle zavřeli.
31 As they were trying to kill him, news came to the commander of the garrison that all Jerusalem was in an uproar.
Vypadalo to, že rozlícený dav Pavla utluče, když vtom zasáhli Římané. Velitel posádky hradu Antonia, který přiléhal přímo ke chrámu, dostal hlášení o nepokoji
32 He immediately took soldiers and centurions and ran down among them, and when they saw the commander and the soldiers they stopped beating Paul.
a seběhl s pohotovostní četou do nádvoří. Lidé se vojáků lekli, přestali Pavla tlouci a stáhli se od něho.
33 Then the commander came up and took hold of him, commanded that he be bound with two chains, and started inquiring who he was and what he had done.
Velitel ho považoval za původce výtržnosti, dal ho zatknout a nasadit mu pouta. Pak začal vyšetřovat, kdo to je a co udělal.
34 Well some in the crowd shouted one thing and some another; so when he could not ascertain the truth, because of the uproar, he commanded him to be taken into the barracks.
Lidé křičeli jeden přes druhého. Velitel viděl, že se takhle nic nedozví, a tak dal rozkaz odvést Pavla do pevnosti.
35 When he reached the stairs, he had to be carried by the soldiers, because of the violence of the mob.
Dav však táhl za nimi, dorážel a křičel: „Zabijte ho!“Po schodišti do hradu museli vojáci vězně dokonce nést, aby na něho rozzuření lidé nemohli.
36 Because the crowd kept following and shouting, “Away with him!”
37 As Paul was about to be led into the barracks, he said to the commander, “May I speak to you?” So he said: “Do you know Greek?
Pavel se zeptal velitele, zda s ním může mluvit. Ten se podivil: „Ty mluvíš řecky?
38 Aren't you the Egyptian who some time ago started a revolt and led the four thousand men of ‘the Assassins’ out into the wilderness?”
Já jsem myslel, že jsi ten Egypťan, co se před nedávnem pokusil o povstání a schovává se někde v poušti se čtyřmi tisíci banditů.“
39 But Paul said, “I am a Jew, from Tarsus in Cilicia, a citizen of a not insignificant city; but I beg you, allow me to speak to the people.”
„Ne, “řekl Pavel, „jsem žid z Tarsu v Kilikii, římský občan. Dovol mi, prosím, promluvit k těm lidem.“
40 So when he had given him permission, Paul stood on the stairs and motioned to the people with his hand. When there was a great silence, he addressed them in the Hebrew language, saying:
Velitel souhlasil, Pavla postavili na vrchol schodiště a on dal znamení, že chce mluvit. Dav se utišil a Pavel začal hebrejsky:
