Ecclesiastes 1
1 These are the words of the Teacher, the son of David, king in Jerusalem:
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 “Futility of futilities,” says the Teacher, “futility of futilities! Everything is futile!”
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 What does a man gain from all his labor, at which he toils under the sun?
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 Generations come and generations go, but the earth remains forever.
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 The sun rises and the sun sets; it hurries back to where it rises.
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 The wind blows southward, then turns northward; round and round it swirls, ever returning on its course.
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 All the rivers flow into the sea, yet the sea is never full; to the place from which the streams come, there again they flow.
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 All things are wearisome, more than one can describe; the eye is not satisfied with seeing, nor the ear content with hearing.
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 What has been will be again, and what has been done will be done again; there is nothing new under the sun.
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 Is there a case where one can say, “Look, this is new”? It has already existed in the ages before us.
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 There is no remembrance of those who came before, and those yet to come will not be remembered by those who follow after.
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 I, the Teacher, was king over Israel in Jerusalem.
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 And I set my mind to seek and explore by wisdom all that is done under heaven. What a heavy burden God has laid upon the sons of men to occupy them!
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 I have seen all the things that are done under the sun, and have found them all to be futile, a pursuit of the wind.
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 What is crooked cannot be straightened, and what is lacking cannot be counted.
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 I said to myself, “Behold, I have grown and increased in wisdom beyond all those before me who were over Jerusalem, and my mind has observed a wealth of wisdom and knowledge.”
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 So I set my mind to know wisdom and madness and folly; I learned that this, too, is a pursuit of the wind.
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 For with much wisdom comes much sorrow, and as knowledge grows, grief increases.
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
