Job 11
1 Then Zophar the Naamathite answered, and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? And should a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should thy boastings make men hold their peace? And when thou mock, shall no man make thee ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou say, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But O that God would speak, and open his lips against thee,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 and that he would show thee the secrets of wisdom! For he is manifold in understanding. Know therefore that God exacts of thee less than thine iniquity deserves.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Can thou find out God by searching? Can thou find out the Almighty to perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure of it is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he passes through, and shuts up, and all to judgment, then who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knows false men. He also sees iniquity. Will he not then consider it?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 But vain man is void of understanding. Yea, man is born as a wild donkey's colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou set thy heart aright, and stretch out thy hands toward him,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 if iniquity is in thy hand, put it far away, and let not unrighteousness dwell in thy tents.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Surely then thou shall lift up thy face without spot. Yea, thou shall be steadfast, and shall not fear.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For thou shall forget thy misery. Thou shall remember it as waters that are passed away.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And thy life shall be clearer than the noonday. Though there be darkness, it shall be as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shall be secure, because there is hope. Yea, thou shall search about thee, and shall take thy rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Also thou shall lie down, and none shall make thee afraid. Yea, many shall correspond with thee.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and they shall have no way to flee. And their hope shall be the giving up of the spirit.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
