< Psalmen 73 >

1 Psalm van Asaf. Waarachtig; God is goed voor den rechtvaardige, Jahweh voor de reinen van hart!
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Toch waren haast mijn voeten gestruikeld, Mijn schreden bijna uitgegleden!
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Want ik was jaloers op de bozen, Omdat ik de voorspoed der zondaars zag;
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Voor hen toch bestaat er geen lijden, Gezond en vol kracht is hun lijf.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Ze hebben geen zorgen als andere mensen, Worden niet als anderen geplaagd;
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Daarom hangen ze hoogmoed om als een keten, Bedekt hen geweld als een mantel.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 De misdaad puilt uit hun vet, Hun hart loopt over van slechte gedachten;
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Ze honen en lasteren, En dreigen op hoge toon met geweld.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Ze zetten een mond op tegen de hemel, En hun tong gaat zich tegen de aarde te buiten.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Daarom lopen de dwazen achter hen aan, En slurpen begerig hun woorden op.
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Ze zeggen: "Hoe zou God er iets van weten, De Allerhoogste er kennis van hebben?"
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Zie, zo gaat het de zondaars: Ze zijn altijd gelukkig, en hopen zich rijkdommen op!
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Heb ik dan mijn hart vergeefs in reinheid bewaard, En mijn handen in onschuld gewassen:
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 De ganse dag word ik geplaagd, Iedere morgen opnieuw geslagen!
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Dacht ik: Zo wil ik spreken! Dan brak ik de trouw van het geslacht uwer kinderen;
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Maar als ik ging peinzen, om het te vatten, Dan bleef het een raadsel in mijn oog.
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Totdat ik in Gods raadsbesluiten drong, En op hun einde ging letten:
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Ja, Gij hebt ze op een glibberige bodem gezet, Ze gestort in hun eigen verderf!
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Hoe zijn ze in een oogwenk vernietigd, Verdwenen, in verschrikkelijke rampen vergaan:
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Heer, als een droom, die bij het ontwaken vervliegt, Wiens beeld we bij het opstaan verachten!
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Als dus mijn hart nog verbitterd zou zijn, En mijn nieren bleven geprikkeld,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 Dan was ik een dwaas en een zot, Een stuk vee in uw oog.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Want ik blijf altijd bij U, Gij houdt mij bij de rechterhand;
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Gij leidt mij naar uw raadsbesluit, En herstelt mij in ere!
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Wat heb ik toch in de hemel; Ook op aarde verlang ik niets buiten U!
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Al bezwijken mijn vlees en mijn hart, God is voor eeuwig de Rots van mijn hart en mijn erfdeel.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Maar die U verlaten, gaan zeker te gronde, Gij vernietigt wie van U afvalt;
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Doch mij is het goed, in Gods nabijheid te blijven, En mijn vertrouwen te stellen op Jahweh, mijn Heer!
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

< Psalmen 73 >