Salme 89
1 En Maskil af Ezraiten Etan. Om HERRENS Naade vil jeg evigt synge, fra Slægt til Slægt med min Mund forkynde din Trofasthed.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Thi du har sagt: »En evig Bygning er Naaden!« I Himlen har du grundfæstet din Trofasthed.
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 Jeg slutted en Pagt med min udvalgte, tilsvor David, min Tjener:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 »Jeg lader din Sæd bestaa for evigt, jeg bygger din Trone fra Slægt til Slægt!« (Sela)
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Og Himlen priser dit Under, HERRE, din Trofasthed i de Helliges Forsamling.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Thi hvem i Sky er HERRENS Lige, hvo er som HERREN iblandt Guds Sønner?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 En forfærdelig Gud i de Helliges Kreds, stor og frygtelig over alle omkring ham.
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 HERRE, Hærskarers Gud, hvo er som du? HERRE, din Naade og Trofasthed omgiver dig.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Du mestrer Havets Overmod; naar Bølgerne bruser, stiller du dem.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Du knuste Rahab som en fældet Kriger, splitted dine Fjender med vældig Arm.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Din er Himlen, og din er Jorden, du grunded Jorderig med dets Fylde.
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Norden og Sønden skabte du, Tabor og Hermon jubler over dit Navn.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Du har en Arm med Vælde, din Haand er stærk, din højre løftet.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Retfærd og Ret er din Trones Grundvold, Naade og Sandhed staar for dit Aasyn.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Saligt det Folk, der kender til Frydesang, vandrer, HERRE, i dit Aasyns Lys!
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 De lovsynger Dagen igennem dit Navn, ophøjes ved din Retfærdighed.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Thi du er vor Styrkes Stolthed, du løfter vort Horn ved din Yndest;
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 thi vort Skjold er hos HERREN, vor Konge er Israels Hellige!
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Du taled engang i et Syn til dine fromme: »Krone satte jeg paa en Helt, ophøjed en Yngling af Folket;
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 jeg har fundet David, min Tjener, salvet ham med min hellige Olie;
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 thi min Haand skal holde ham fast, og min Arm skal give ham Styrke.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Ingen Fjende skal overvælde ham, ingen Nidding trykke ham ned;
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 jeg knuser hans Fjender foran ham og nedstøder dem, der hader ham;
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 med ham skal min Trofasthed og Miskundhed være, hans Horn skal løfte sig ved mit Navn;
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 jeg lægger Havet under hans Haand og Strømmene under hans højre;
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 mig skal han kalde: min Fader, min Gud og min Frelses Klippe.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 Jeg gør ham til førstefødt, den største blandt Jordens Konger;
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 jeg bevarer for evigt min Miskundhed mod ham, min Pagt skal holdes ham troligt;
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 jeg lader hans Æt bestaa for evigt, hans Trone, saa længe Himlen er til.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Hvis hans Sønner svigter min Lov og ikke følger mine Lovbud,
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 hvis de bryder min Vedtægt og ikke holder mit Bud,
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 da hjemsøger jeg deres Synd med Ris, deres Brøde med haarde Slag;
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 men min Naade tager jeg ikke fra ham, min Trofasthed svigter jeg ikke;
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 jeg bryder ikke min Pagt og ændrer ej mine Læbers Udsagn.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Ved min Hellighed svor jeg een Gang for alle — David sviger jeg ikke:
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 Hans Æt skal blive for evigt, hans Trone for mig som Solen,
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 staa fast som Maanen for evigt, og Vidnet paa Himlen er sanddru.« (Sela)
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 Men du har forstødt og forkastet din Salvede og handlet i Vrede imod ham;
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Pagten med din Tjener har du brudt, vanæret hans Krone og traadt den i Støvet;
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 du har nedbrudt alle hans Mure, i Grus har du lagt hans Fæstninger;
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 alle vejfarende plyndrer ham, sine Naboer blev han til Spot.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Du har løftet hans Uvenners højre og glædet alle hans Fjender;
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 hans Sværd lod du vige for Fjenden, du holdt ham ej oppe i Kampen;
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 du vristed ham Staven af Hænde og styrted hans Trone til Jorden,
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 afkorted hans Ungdoms Dage og hylled ham ind i Skam. (Sela)
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Hvor længe vil du skjule dig, HERRE, for evigt, hvor længe skal din Vrede lue som Ild?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Herre, kom i Hu, hvad Livet er, til hvilken Tomhed du skabte hvert Menneskebarn!
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
48 Hvo bliver i Live og skuer ej Død, hvo frelser sin Sjæl fra Dødsrigets Haand? (Sela) (Sheol h7585)
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Hvor er din fordums Naade, Herre, som du i Trofasthed tilsvor David?
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Kom, Herre, din Tjeners Skændsel i Hu, at jeg bærer Folkenes Spot i min Favn,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 hvorledes dine Fjender haaner, HERRE, hvorledes de haaner din Salvedes Fodspor.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Lovet være HERREN i Evighed, Amen, Amen!
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
