Salme 35

1 Af David. HERRE, træt med dem, der trætter med mig, strid imod dem, der strider mod mig,

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 grib dit Skjold og dit Værge, rejs dig og hjælp mig,

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 tag Spyd og Økse frem mod dem, der forfølger mig, sig til min Sjæl: »Jeg er din Frelse!«

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Lad dem beskæmmes og blues, som vil mig til Livs, og de, der ønsker mig ondt, lad dem rødmende vige,

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 de blive som Avner for Vinden, og HERRENS Engel nedstøde dem,

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 deres Vej blive mørk og glat, og HERRENS Engel forfølge dem!

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Thi uden Grund har de sat deres Garn for mig, gravet min Sjæl en Grav.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Lad Undergang uventet ramme ham, lad Garnet, han satte, hilde ham selv, lad ham falde i Graven.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Min Sjæl skal juble i HERREN, glædes ved hans Frelse,

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 alle mine Ledemod sige: »HERRE, hvo er som du, du, som frelser den arme fra hans Overmand, den arme og fattige fra Røveren!«

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Falske Vidner staar frem, de spørger mig om, hvad jeg ej kender til;

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 de lønner mig godt med ondt, min Sjæl er forladt.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Da de var syge, gik jeg i Sæk, med Faste spæged jeg mig, jeg bad med sænket Hoved,

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 som var det en Ven eller Broder; jeg gik, som sørged jeg over min Moder, knuget af Sorg.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Men nu jeg vakler, glæder de sig, de stimler sammen, Uslinger, fremmede for mig, stimler sammen imod mig, haaner mig uden Ophør;

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 for min Venlighed dænger de mig med Haan, de skærer Tænder imod mig.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Herre, hvor længe vil du se til? Frels dog min Sjæl fra deres Brøl, min eneste fra Løver.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Jeg vil takke dig i en stor Forsamling, love dig blandt mange Folk.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Lad ej dem, som med Urette er mine Fjender, glæde sig over mig, lad ej dem, som hader mig uden Grund, sende spotske Blikke!

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Thi de taler ej Fred, mod de stille i Landet udtænker de Svig;

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 de spærrer Munden op imod mig og siger: »Ha, ha! Vi saa det med egne Øjne!«

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Du saa det, HERRE, vær ikke tavs, Herre, hold dig ej borte fra mig;

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 rejs dig, vaagn op for min Ret, for min Sag, min Gud og Herre,

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 døm mig efter din Retfærd, HERRE, min Gud, lad dem ikke glæde sig over mig

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 Og sige i Hjertet: »Ha! som vi ønsked!« lad dem ikke sige: »Vi slugte ham!«

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Til Skam og Skændsel blive enhver, hvem min Ulykke glæder; lad dem, der hovmoder sig over mig, hyldes i Spot og Spe.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Men de, der vil min Ret, lad dem juble og glæde sig, stadigen sige: »Lovet være HERREN, som under sin Tjener Fred!«

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 Min Tunge skal forkynde din Retfærd, Dagen igennem din Pris.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.