Zjevení Janovo 10

1 Pak jsem spatřil jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe zahalen oblakem. Nad hlavou se mu klenula duha, tvář mu zářila jako slunce a jeho nohy se podobaly ohnivým sloupům.

And I saw another, a mighty messenger, descending out of heaven, —arrayed with a cloud, and, the rainbow, was upon his head, and, his face, was as the sun, and, his feet, were as pillars of fire,

2 V ruce držel právě otevřenou knihu. Pravou nohou se postavil na moře, levou na pevninu.

and [he was] holding in his hand a little scroll, opened; and he set his right foot upon the sea, and his left upon the land,

3 Zařval a odpovědělo mu sedminásobné hřmění hromů.

and cried out with a loud voice, just as a lion, roareth. And, when he cried out, the seven thunders uttered their own voices.

4 Rozuměl jsem tomu a chtěl jsem to zaznamenat, ale hlas z nebe mi to zakázal: „Co jsi teď slyšel, nezapisuj, nech si to zatím pro sebe!“

And, when the seven thunders had spoken, I was about to write, and I heard a voice out of heaven, saying—Seal up the things which the seven thunders have uttered, and do not write, them.

5 Pak ten anděl stojící na moři i na zemi pozdvihl pravici k nebi

And, the messenger, whom I saw standing upon the sea and upon the land, lifted up his right hand unto heaven,

6 a přísahal při tom, který žije věčně a stvořil nebe i zemi se vším, co je na ní, i moře a všechny jeho obyvatele. Přísahal: „Čas je dovršen. Bůh už nebude odkládat svůj konečný soud; (aiōn g165)

and sware, by him that liveth unto the ages of ages, who created heaven, and the things that are therein, and the earth, and the things that are therein, [and the sea, and the things that are therein, ] Delay, no longer, shall there be; (aiōn g165)

7 až zatroubí sedmý anděl, cele se naplní Boží tajemný plán, který však už dávno vyhlašoval Bůh ústy svých proroků.“

but, in the days of the sounding of the seventh messenger, as soon as he is about to blow his trumpet, then shall have been completed the sacred secret of God as he told the good-news unto his own servants the prophets.

8 Hlas, který už před tím ke mně mluvil z nebe, se ozval znovu: „Jdi a vezmi tu otevřenou knihu z ruky anděla stojícího na moři i na zemi!“

And, the voice which I had heard out of heaven, [I] again [heard] talking with me; and saying—Go take the opened scroll, that is in the hand of the messenger who is standing upon the sea and upon the land.

9 Šel jsem tedy k tomu andělovi a požádal jsem ho, aby mi tu knihu dal. „Vezmi si ji, “řekl anděl, „a sněz ji. V ústech bude sladká jako med, v žaludku ti však zhořkne.“

And I went away unto the messenger, asking him to give me the little scroll; and he saith unto me—Take it, and eat it up; and it shall embitter thy belly, but, in thy mouth, shall be sweet as honey.

10 Vzal jsem tedy tu knihu a poslušně jsem ji snědl; skutečně chutnala sladce, ale když jsem ji spolkl, byla opravdu hořká.

And I took the little scroll out of the hand of the messenger, and did eat it up; and it was, in my mouth, as honey, sweet, and, when I had eaten it, embittered was my belly.

11 Pak mi bylo řečeno: „Pokračuj ve svém těžkém úkolu a prorokuj proti mnoha národům, kmenům, jazykům a vládcům.“

And they say unto me—It behoveth thee again to prophesy against peoples and nations and tongues, and many kings.