Skutky Apoštolů 25
1 Třetí den po převzetí úřadu přijel Festus z Césareje do Jeruzaléma,
Festus therefore, having come into the province, after three days went up to Jerusalem from Caesarea.
2 kde přijal velekněze a další židovské představitele. Ti mu připomněli svou žalobu proti Pavlovi a snažili se pohnout Festa k tomu,
And the chief priests and the principal men of the Jews informed him against Paul; and they besought him,
3 aby dal vězně dopravit zase zpět do Jeruzaléma; ve skutečnosti však zamýšleli Pavla na cestě přepadnout a zavraždit.
asking favour against him, that he would send for him to Jerusalem; laying wait to kill him on the way.
4 Festus je však odbyl: „Vězeň je v Césareji a já se tam vrátím co nevidět.
Howbeit Festus answered, that Paul was kept in charge at Caesarea, and that he himself was about to depart [thither] shortly.
5 Vyšlete se mnou své zplnomocněnce, a máte-li svou žalobu dobře podloženou, ať ji přednesou u řádného soudu.“
Let them therefore, saith he, which are of power among you, go down with me, and if there is anything amiss in the man, let them accuse him.
6 V Jeruzalémě se zdržel ještě osm deset dní a pak se vrátil do Césareje.
And when he had tarried among them not more than eight or ten days, he went down unto Caesarea; and on the morrow he sat on the judgment-seat, and commanded Paul to be brought.
7 Hned následující den zahájil přelíčení a dal Pavla předvést. Jeruzalémští vyslanci vězně obžalovali z mnoha zločinů, ale neměli pro ně žádné důkazy.
And when he was come, the Jews which had come down from Jerusalem stood round about him, bringing against him many and grievous charges, which they could not prove;
8 Pavlova obhajoba zněla: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámovým předpisům, a tím méně proti římskému právu.“
while Paul said in his defence, Neither against the law of the Jews, nor against the temple, nor against Caesar, have I sinned at all.
9 Festus chtěl židům ukázat dobrou vůli, a tak Pavlovi navrhl: „Jsi ochoten postavit se v Jeruzalémě před soud, kterému bych předsedal?“
But Festus, desiring to gain favour with the Jews, answered Paul, and said, Wilt thou go up to Jerusalem, and there be judged of these things before me?
10 Pavel vytušil smrtelné nebezpečí, a tak odmítl: „Ne, trvám na tom, abych byl ponechán v pravomoci římského soudu. Sám jsi zjistil, že jsem se proti židům nijak neprovinil.
But Paul said, I am standing before Caesar’s judgment-seat, where I ought to be judged: to the Jews have I done no wrong, as thou also very well knowest.
11 Kdyby mně byl prokázán nějaký zločin, byl bych ochoten podstoupit spravedlivý trest, třeba i popravu. Jejich žaloby jsou však smyšlené a ty nemáš právo vydat mě jim. Odvolám se k císařovu soudu!“
If then I am a wrong-doer, and have committed anything worthy of death, I refuse not to die: but if none of those things is [true], whereof these accuse me, no man can give me up unto them. I appeal unto Caesar.
12 Festus se odebral k poradě se svými rádci a vynesl rozsudek: „Odvoláváš se k císaři, tedy tam půjdeš.“
Then Festus, when he had conferred with the council, answered, Thou hast appealed unto Caesar: unto Caesar shalt thou go.
13 Po několika dnech navštívil Césareju král Herodes Agrippa se svojí sestrou Bereniké. Přijeli přivítat Festa a zdrželi se u něho delší dobu. Festus se jim při jedné příležitosti zmínil: „Podědil jsem tu po Felixovi zvláštního vězně.
Now when certain days were passed, Agrippa the king and Bernice arrived at Caesarea, and saluted Festus.
And as they tarried there many days, Festus laid Paul’s case before the king, saying, There is a certain man left a prisoner by Felix:
15 V Jeruzalémě na něho žalovali velekněží a velerada a žádali na mně rozsudek smrti.
about whom, when I was at Jerusalem, the chief priests and the elders of the Jews informed [me], asking for sentence against him.
16 Musel jsem jim dát lekci z římského práva a poučit je, že my Římané nikoho nesoudíme bez řádného slyšení obou stran a že každý musí dostat možnost obhajoby.
To whom I answered, that it is not the custom of the Romans to give up any man, before that the accused have the accusers face to face, and have had opportunity to make his defence concerning the matter laid against him.
17 Hned po mém návratu do Césareje se dostavili žalobci, a tak jsem toho muže vyslechl.
When therefore they were come together here, I made no delay, but on the next day sat down on the judgment-seat, and commanded the man to be brought.
18 Očekával jsem kdovíjaké zločiny, ale nic takového mu nemohli dokázat.
Concerning whom, when the accusers stood up, they brought no charge of such evil things as I supposed;
19 Mají nějaké náboženské spory o jakéhosi Ježíše; byl popraven, ale ten Pavel tvrdí, že žije.
but had certain questions against him of their own religion, and of one Jesus, who was dead, whom Paul affirmed to be alive.
20 V tom se ovšem nevyznám. Když jsem mu navrhl, aby se obhajoval přímo v Jeruzalémě, trval na tom, aby byl ponechán v pravomoci římského soudu. Je to římský občan, a dokonce se odvolal k císaři. Tak ho tu mám ve vězení a s příštím transportem ho musím poslat do Říma.“
And I, being perplexed how to inquire concerning these things, asked whether he would go to Jerusalem, and there be judged of these matters.
But when Paul had appealed to be kept for the decision of the emperor, I commanded him to be kept till I should send him to Caesar.
22 Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mě zajímá, rád bych si ho poslechl.“Festus tedy navrhl, že uspořádá slyšení hned následujícího dne.
And Agrippa [said] unto Festus, I also could wish to hear the man myself. Tomorrow, saith he, thou shalt hear him.
23 Nazítří se dostavili Agrippa a Bereniké v celé královské pompě s dvorní suitou i hodnostáři města.
So on the morrow, when Agrippa was come, and Bernice, with great pomp, and they were entered into the place of hearing, with the chief captains, and the principal men of the city, at the command of Festus Paul was brought in.
24 Festus dal předvést Pavla a představil ho slovy: „Králi Agrippo, dámy a pánové! To je člověk, jehož smrt tak neodbytně vymáhají židé v Jeruzalémě i zde.
And Festus saith, King Agrippa, and all men which are here present with us, ye behold this man, about whom all the multitude of the Jews made suit to me, both at Jerusalem and here, crying that he ought not to live any longer.
25 Nedopustil se ničeho, za co by podle římského práva mohl být odsouzen k smrti. Sám se však odvolal k jeho císařskému veličenstvu, a tak jsem se rozhodl poslat ho do Říma. Jsem teď na rozpacích, co uvést v obžalovacím spisu, který musím vystavit. Snad mně v tom pomůžete vy, znalci židovských záležitostí, a zvláště ty, králi, až ho vyslechnete.“
But I found that he had committed nothing worthy of death: and as he himself appealed to the emperor I determined to send him.
Of whom I have no certain thing to write unto my lord. Wherefore I have brought him forth before you, and specially before thee, king Agrippa, that, after examination had, I may have somewhat to write.
For it seemeth to me unreasonable, in sending a prisoner, not withal to signify the charges against him.
