Skutky Apoštolů 22
1 „Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“
Ry aba naho roahalahio, janjiño hey o fiverokoo:
2 Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
Ie jinanji’ iereo te nisaontsy am-pameleke Hebreo, le antsake te nianjiñe. Hoe re:
3 „Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
Jiosy iraho, nitoly e Tarsosy e Kilkia añe, f’ie nibeizeñe an-drova atoy am-pandia’ i Gamaliela naho nanareñe an-tsata to’ i Han-droae naho nahimbañe aman’ Añahare hambañe ama’ areo iaby androany.
4 Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
Nampisoañeko pak’ am-pihomahañe i Lalañey; narohiko vaho nasioko am-porozò ao ndra lahilahy ndra ampela.
5 To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
Valolombeloñ’ amy zay i talèm-pisoroñey naho i firimboñan-droandriañey, boak’ am’ iereo ty nandrambesako taratasy ho a o rahalahio; vaho nionjoñe mb’e Damaskose hinday o añeo mirohy mb’e Ierosaleme mb’etoa ho liloveñe.
6 A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
Fe nizoeñe amy liako mb’eoy, ie nañarine i Damaskose te tsipinde-mena, te nivovò boak’ andindìñey ty hazavàñe nireandreañe añariseho ahy.
7 Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
Nikorovok’ an-tane iraho vaho nahatsanoñe ty fiarañanañañe nanao amako ty hoe, Saole! Saole! Akore te anoa’o samporerak’ ahy?
8 Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘
Ia v’iheo, Rañandria? hoe iraho. Le hoe re amako, Izaho Iesoà nte Nazareta ampisoañe’oy.
9 Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
Toe nahaisake i hazavàñey o amakoo, f’ie tsy nahaoniñe i fiarañanañañe nisaontsy amakoy.
10 Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘
Ino ty hataoko, Rañandria? hoe ty asako. Miongaha, hoe t’i Talè amako, Le migodaña mb’e Damaskose ao vaho ho saontsieñe ama’o ze he’e tinendre hanoe’o.
11 Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
Aa ie nigoa’ ty fireandrea’ i hazavàñey, le kinozozò’ o nindre lia amakoo an-tañako vaho nimoake e Damaskose ao.
12 Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
Teo ty atao Ananiasy, ondaty vañoñe, aman-Kake, niasia’ ze kila Jiosy mpimoneñe ao.
13 Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
Niheo mb’ amako re nijohañe añ’ ilako eo, le nanoa’e ty hoe: O rahalahy, Saole, mahaisaha! Le niandra iraho nahatrea aze amy oray avao.
14 Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
Le hoe re: Jinobon’ Añaharen-droaen-tika irehe hahafohiñe ty satrin’ arofo’e naho hahaisake i Vantañey vaho hahajanjiñe i fiarañanañam-palie’ey.
15 Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
Ho valolombelo’e amy ze kila ondaty irehe, ty amo nioni’o naho jinanji’oo.
16 Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘
Inoñe arè o liñisa’oo? Miongaha, le halipotse, hanasañe o hakeo’oo am-pikanjiañe i tahina’ey.
17 Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
Ie nibalike mb’e Ierosaleme mb’eo naho nitalaho añ’ anjomban’ Añahare ao, le niaroñaroñe,
18 Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘
vaho nitreako re nitsara ty hoe amako: Malisà! Akia akaro aniany t’Ierosaleme, fa tsy ho rambese’ iereo ty fitalilia’o ahy.
19 Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
O Talè, hoe iraho, Fohi’ iereo te amy ze hene fitontonañe, izaho ty nandrohy naho namofoke ze niato ama’o.
20 Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘
Le ie niorike ty lio’ i Stefana valolombelo’o, nisamba ey ka iraho niantoke i fihomaha’ey vaho nañambeñe ty sarimbo’ o namono azeo.
21 Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘“
Aa le hoe re tamako, Miengà; fa hiraheko mb’ amo kilakila ondatio añe.
22 Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“
Ie nahatsendreñe aze pak’ amy tsara zay le nipoña-peo nanao ty hoe: Faoho an-tane atoy ty itrotse tia! fa tsy mañeva ho veloñe!
Nikorake naho nañafa-tsaroñe iereo, nampibobò lembok’ amy tiokey;
24 Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
le linili’ i talè t‘ie hagodrañ’ añ’akiba ao naho alohizan-karavantsy haharendrehañe ty talim-pikoraha’ iareo.
25 Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“
Ie natsalalampa’ iereo an-drohy, le hoe t’i Paoly amy mpifele-jato nijohañey, Aman-dily hao irehe hamiake ty nte-Roma tsy nafàtse?
26 Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“
Ie jinanji’ i mpifehe zatoy le nimbeo nitalily amy talèy, ty hoe: Ino o anoa’oo? nte-Roma i lahilahiy!
27 Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“„Ano, jsem, “odpověděl vězeň.
Aa le niheo mb’eo ty talè nañontane aze ty hoe: Isaontsio, nte-Roma v’iheo? Eka, hoe ty asa’e.
28 Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“
Le hoe i talèy, Viniliko drala maro i fidadàñe zay. Le hoe t’i Paoly: Niterahako.
29 Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
Aa le nisitak’ aze amy zao o ho nañody azeo. Nihembañe ka i talèy ie naharendreke te nandrohy ty nte-Roma.
30 Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.
Amy loak’ àndroy, ie te hamotopototse soa ty sisì’ o Tehodao aze, le hinaha’e amo rohi’eo vaho linili’e hivory o beim-pisoroñeo naho i Sinedriona iabiy; naho nazotso’e mb’eo t’i Paoly vaho najoha’e añatrefa’ iareo.
