Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I am speaking the truth in Christ, it is no lie. My conscience bears me witness in the Holy Spirit that I have deep sorrow
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
and incessant anguish in my heart.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
For I was on the point of praying to be accursed from Christ on behalf of my brothers, my kinsmen according to the flesh.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
For they are Israelites; to them belong the sonship, the Shekinah glory, the covenants, the giving of the Law; the service of the temple, and the promises;
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
theirs are the patriarchs, and of them, as concerning the flesh, is Christ, who is over all, God, blessed forever, Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
It is not, however, as though God’s word had failed! For they are not all Israel who have sprung from Israel;
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
they are not all children of Abraham because they are Abraham’s descendants. The promise was, In Isaac shall thy posterity be called.
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is, it is not the children of the flesh who are children of God; but the children of the promise are counted as his posterity.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For thus is the word of promise, According to this season I will come, and Sarah shall bear a son.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
And not only so, but when Rebecca was pregnant by our forefather Isaac, though one man was the father of both children,
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
and even though they were still unborn, and had done nothing either good or bad, in order that the purpose of God might stand according to election, not of works, but of Him who called,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
it was said to her, The elder shall serve the younger.
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we say then? that there is injustice with God? No indeed.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
His words to Moses are. I will have mercy on whom I choose to have mercy; I will have compassion on whom I choose to have compassion.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
So then it is not a question of him who wills, nor of him who runs, but of God who has mercy.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
For the Scripture says to Pharaoh, It is for this very purpose that I have raised you up, To show in you my power, And to proclaim my name far and wide, in all the earth.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
So then he has mercy on whom he will, and whom he will, he hardens.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
Then you will say to me. "Why does he still go on finding fault? Who can withstand his will?"
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
"Nay, but who are you, O man, that replies to God? Shall the thing formed say unto him who formed it, "Why did you do me like this?"
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Or has not the potter power over the clay, to make out of the same lump one vessel for noble, and another for ignoble uses?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
But what if God, while intending to show forth his wrath, and to make known his power, yet endured, with much long-suffering, vessels of wrath, fitted to destruction?
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
And what if he thus purposed to make known the riches of his glory upon vessels of mercy, which he had before prepared for glory?
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
Now such are we whom he has called, not only from among the Jews, but also from among the Gentiles.
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
As he also said in Hosea. Those who were not my people I will call "my people," And her "beloved" who was not beloved;
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And in that very spot where it was told them, "You are not my people," There they shall be called "Sons of the living God."
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And in regard to Israel, Isaiah exclaims. Though the number of the sons of Israel be like the sands of the sea, it is but a remnant of those who shall be saved;
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
for the Lord will execute his word upon the earth, finishing it and cutting it short.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
Even as in an earlier passage, Isaiah says, Except the Lord of Sabbath had us some few descendants, we should have become like Sodom, and should have fared like Gomorrah.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What then shall we say? That Gentiles who never pursed righteousness have overtaken it, even the righteousness of faith?
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But that the descendants of Israel, who were in pursuit of a law of righteousness, did not arrive at that law?
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
And why? Because they sought it not by faith, but thought to gain it by works. They stumbled at the stone of stumbling;
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
even as it is written. Behold, I lay in Zion a stone of stumbling and a rock of offense; but he that believes on Him shall not be put to shame.
