Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
The [one] now being weak in the faith do receive not for passing judgment on reasonings.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One indeed believes to eat all things, the [one] however being weak vegetables eats.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
The [one] eating the [one] not eating not he should despise, (and *k*) the [one] (now *no*) not eating him eating not he should judge; God for him has received.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
You yourself who are who is judging another’s servant? To the own master he stands or falls. He will be upheld however, (able is *N(k)O*) for (is *k*) the (Lord *N(K)O*) to uphold him.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
One indeed (for *no*) judges a day [to be] above [another] day, one [other] however judges every day [alike]; Each in the own mind should be fully assured.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
The [one] regarding the day to [the] Lord regards [it] (and the [one] not regarding the day to [the] Lord not regards [it]; *K*) (And *no*) the [one] eating to [the] Lord eats, he gives thanks for to God; and the [one] not eating to [the] Lord not he eats, and he gives thanks to God.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
No [one] for of us to himself lives and no [one] to himself dies.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
If both for we shall live, to the Lord we live, if also we shall die, to the Lord we die. If both therefore we shall live, if also we shall die, the Lord’s we are.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
Unto this for Christ (and *k*) died (and rose up *K*) and (lived again, *N(k)O*) that both over [the] dead and living He may rule.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
You yourself however why judge you the brother or you? or also you yourself why do despise the brother of you? All for we will stand before the judgment seat (of God. *N(K)O*)
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
It has been written for: Live I myself, says [the] Lord, that to Me myself will bow every knee, and every tongue will confess to God.
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So then each of us concerning his own account (will give *NK(o)*) to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
No longer therefore one another shall we judge, but this do determine rather, not to put [any] stumbling block before [your] brother or snare.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
I know and I have been persuaded in [the] Lord Jesus that nothing [is] unclean through (itself, *NK(o)*) only except by the [one] reckoning anything unclean to be, to that one unclean [it is];
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
If (for *N(k)O*) on account of food the brother of you is grieved, no longer no longer according to love are you walking. Not with the food of you that one do destroy for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Not should be denigrated therefore your good.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
Not for is the kingdom of God eating and drinking but righteousness and peace and joy in [the] Spirit Holy;
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
The [one] for in (this thing *N(K)O*) serving Christ [is] well-pleasing to God and approved by men.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
So then the [things] of peace we may pursue and the [things] for edification among each other.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Not for the sake of food do destroy the work of God. All things indeed [are] clean but [it is] evil to the man through a stumbling block eating;
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
[It is] good neither to eat meat nor to drink wine nor [anything] in which the brother of you stumbles (or is led into sin or is weak *KO*)
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
You yourself [the] faith (that *no*) you have to yourself do keep before God; Blessed [is] the [one] not judging himself in what he approves.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
The [one] however doubting if he shall eat has been condemned, because [it is] not of faith; everything now that [is] not of faith sin is.
