Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Joka Korkeimman suojassa istuu ja Kaikkivaltiaan varjossa yöpyy,
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
se sanoo: "Herra on minun turvani ja linnani, hän on minun Jumalani, johon minä turvaan".
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Sillä hän päästää sinut linnustajan paulasta, turmiollisesta rutosta.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Sulillansa hän sinua suojaa, ja sinä saat turvan hänen siipiensä alla; hänen uskollisuutensa on kilpi ja suojus.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Et sinä pelkää yön kauhuja, et päivällä lentävää nuolta,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
et ruttoa, joka pimeässä kulkee, et kulkutautia, joka päiväsydännä häviötä tekee.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Vaikka tuhat kaatuisi sinun sivultasi, kymmenen tuhatta oikealta puoleltasi, ei se sinuun satu.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Sinun silmäsi saavat vain katsella ja nähdä, kuinka jumalattomille kostetaan. -
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Sillä: "Sinä, Herra, olet minun turvani". -Korkeimman olet sinä ottanut suojaksesi.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Ei kohtaa sinua onnettomuus, eikä vitsaus lähesty sinun majaasi.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Sillä hän antaa enkeleilleen sinusta käskyn varjella sinua kaikilla teilläsi.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
He kantavat sinua käsillänsä, ettet jalkaasi kiveen loukkaisi.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Sinä kuljet leijonan ja kyykäärmeen ylitse, sinä tallaat nuorta jalopeuraa ja lohikäärmettä. -
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
"Koska hän riippuu minussa kiinni, niin minä hänet pelastan; minä suojelen hänet, koska hän tuntee minun nimeni.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Hän huutaa minua avuksensa, ja minä vastaan hänelle, minä olen hänen tykönänsä, kun hänellä on ahdistus, minä vapahdan hänet ja saatan hänet kunniaan.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Minä ravitsen hänet pitkällä iällä ja suon hänen nähdä antamani pelastuksen."
