Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
En bønn av Moses, den Guds mann. Herre! Du har vært oss en bolig fra slekt til slekt.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Før fjellene blev til, og du skapte jorden og jorderike, ja fra evighet til evighet er du, Gud.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Du byder mennesket vende tilbake til støv og sier: Vend tilbake, I menneskebarn!
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
For tusen år er i dine øine som den dag igår når den farer bort, som en vakt om natten.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Du skyller dem bort, de blir som en søvn. Om morgenen er de som det groende gress;
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
om morgenen blomstrer det og gror, om aftenen visner det og blir tørt.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
For vi har gått til grunne ved din vrede, og ved din harme er vi faret bort med forferdelse.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Du har satt våre misgjerninger for dine øine, vår skjulte synd for ditt åsyns lys.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
For alle våre dager er bortflyktet i din vrede; vi har levd våre år til ende som et sukk.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Vårt livs tid, den er sytti år og, når der er megen styrke, åtti år, og dets herlighet er møie og tomhet; for hastig blev vi drevet fremad, og vi fløi avsted.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Hvem kjenner din vredes styrke og din harme, således som frykten for dig krever?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Lær oss å telle våre dager, at vi kan få visdom i hjertet!
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Vend om, Herre! Hvor lenge? Ha medynk med dine tjenere!
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Mett oss, når morgenen kommer, med din miskunnhet, så vil vi juble og være glade alle våre dager!
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Gled oss så mange dager som du har plaget oss, så mange år som vi har sett ulykke!
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
La din gjerning åpenbares for dine tjenere og din herlighet over deres barn!
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Og Herrens, vår Guds liflighet være over oss, og våre henders gjerning fremme du for oss, ja, våre henders gjerning, den fremme du!
