Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ég vil syngja um miskunn Drottins að eilífu! Ungir sem gamlir skulu fá að heyra um trúfesti þína.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Elska þín og náð vara að eilífu og trúfesti þín stendur óhögguð eins og himinninn.
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
Svo segir Drottinn Guð: „Ég hef gert sáttmála við Davíð, minn útvalda þjón.
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Ég hef unnið þann eið, að afkomendur hans skuli sitja á konungsstóli héðan í frá og að eilífu!“
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Himinninn lofi máttarverk þín, Drottinn og herskarar englanna vegsami trúfesti þína.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Því að hver á himnum kemst í samjöfnuð við Guð? Hinn mesti meðal englanna, hver er hann við hlið Drottins?!
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Hinir voldugu englar nálgast hann með ótta og virðingu. Hann er ægilegur í þeirra augum.
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Drottinn, þú konungur hinna himnesku hersveita, enginn kemst í samjöfnuð við þig! Trúfestin er einkenni þitt!
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Þú hefur hemil á ofstopa hafsins, stöðvar óveðursöldur. Með einu orði lægir þú þær.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Þú rotaðir skrímslið, það lá marflatt – og tvístraðir óvinum þínum með undramætti.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Himinninn og jörðin, allt er það þitt. Þú skapaðir það.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Þú skapaðir norðrið og suðrið líka. Tabor og Hermon kætast, hin háu fjöll, sem hönd þín gjörði.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Mikill er máttur þinn! Hægri hönd þín er upphafin í mætti og dýrð!
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Tvær eru undirstöður hásætis þíns: Réttvísi og réttlæti, og miskunn og trúfesti eru fylgdarsveinar þínir.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Sælir eru þeir sem heyra fagnaðarópið – þeir sem ganga í ljósinu sem stafar frá Drottni.
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
Þín vegna gleðjast þeir alla daga og fagna yfir þínum réttlátu verkum.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Þú ert styrkur þeirra. Þetta er undursamlegt! Já, við hressumst og gleðjumst því við vitum að þú hefur velþóknun á okkur!
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Sjálfur Drottinn er okkar vörn og hann, hinn heilagi í Ísrael – sjálfur Guð – hefur gefið okkur konung.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Þú talaðir við spámann þinn í sýn og sagðir: „Ég hef fundið rétta manninn meðal fólksins, hann skal verða konungur!
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Það er Davíð, þjónn minn! Ég hef smurt hann minni heilögu olíu.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Ég vil veita honum kraft og styrkja hann á göngunni.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Óvinir hans skulu ekki fella hann, né illmennin kúga hann.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Ég mun láta hann sjá er ég eyði óvinum hans og þurrka út hatursmenn hans.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Ég mun stöðugt vernda hann og blessa og umvefja hann elsku minni. Mín vegna mun hann verða mikill.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Ríki hans mun ná frá Miðjarðarhafi til Evfratfljóts.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Hann mun segja við mig: „Þú ert faðir minn, Guð minn, klettur hjálpræðis míns.“
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Ég mun líta á hann sem frumgetinn son minn og gera hann fremstan meðal konunga jarðarinnar.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Ég mun elska hann að eilífu og vera honum góður. Ég mun halda sáttmála minn við hann að eilífu.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Hann mun aldrei skorta erfingja og hásæti hans mun standa um eilífð eins og himinninn.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Ef afkomendur hans hafna lögmáli mínu og óhlýðnast mér,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
þá mun ég hegna þeim,
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
en aldrei mun ég þó hætta að miskunna þeim,
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
né bregðast loforði mínu.
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Nei, sáttmála minn mun ég alls ekki rjúfa. Ekkert orða minna tek ég aftur.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Ég hef heitið Davíð því (og hinn heilagi Guð talar sannleika)
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
að konungsætt hans mun vara um aldir alda, já rétt eins og sólin!
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Konungdómur hans skal standa að eilífu eins og tunglið, – trúfasta vitnið á himninum!“
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
En, – hvers vegna hefur þú þá útskúfað mér?! Hafnað þeim sem þú valdir til konungs?
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Hefur þú rofið sáttmálann við hann? Þú sem kastaðir kórónu hans í skítinn!
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Múra hans hefur þú brotið og rifið niður varnarvirkin.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Allir vegfarendur ræna hann. Hann er til háðungar nágrönnum sínum.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Þú magnaðir óvini hans gegn honum, og nú kætast þeir!
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Þú slóst sverð hans til jarðar og neitaðir honum um hjálp í bardaganum.
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Þú hefur bundið enda á vegsemd hans og hrint hásæti hans um koll.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Hann lítur út sem öldungur þótt ungur sé, og það er af þínum völdum. Þú hefur hulið hann skömm.
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Ó, Drottinn, hve lengi á þetta ástand að vara? Ætlar þú að fela þig fyrir mér að eilífu? Hve lengi á reiði þín að brenna?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Mundu hve mannsævin er stutt og að verk okkar flestra eru hégómleg og smá.
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Enginn maður lifir endalaust. Öll deyjum við að lokum. Og hver getur stigið upp úr gröf sinni? (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Drottinn, hvar er nú kærleikur þinn til mín? Hvar er gæskan sem þú lofaðir Davíð með eiði?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Veistu það, Drottinn, að öll þjóðin hæðist að mér!
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
Óvinir þínir spotta mig, manninn sem þú útvaldir til konungs.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
En þrátt fyrir allt og allt, sé Drottinn lofaður um eilífð! Amen, amen.
