Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Koorahilaisten laulu, virsi; veisuunjohtajalle; veisataan kuin: "Sairaus"; esrahilaisen Heemanin mietevirsi. Herra, minun pelastukseni Jumala, päivin ja öin minä huudan sinun edessäsi.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Salli minun rukoukseni tulla kasvojesi eteen, kallista korvasi minun huutoni puoleen.
Sillä minun sieluni on kärsimyksistä kylläinen, ja minun elämäni on lähellä tuonelaa. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Minut luetaan hautaan menevien joukkoon, minä olen kuin mies, jolta voima on poissa.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Minä olen jätetty kuolleitten joukkoon, olen kuin kaatuneet, jotka haudassa makaavat ja joita sinä et enää muista ja jotka ovat sinun kädestäsi erotetut.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Sinä olet laskenut minut syvimpään hautaan, pimeyteen, syviin kuiluihin.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Sinun vihasi painaa minua, ja kaikki kuohusi sinä vyörytät minun ylitseni. (Sela)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Sinä olet karkoittanut tuttavani minusta kauas, olet tehnyt minut heille inhoksi; minä olen suljettu sisään enkä pääse ulos.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Minun kasvoni ovat kuihtuneet kurjuudesta. Joka päivä minä huudan sinua, Herra, ja ojennan käteni sinun puoleesi.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Teetkö sinä ihmeitä kuolleille, tai nousevatko haamut sinua kiittämään? (Sela)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Kerrotaanko haudassa sinun armostasi, manalassa sinun uskollisuudestasi?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Tunnetaanko sinun ihmeitäsi pimeydessä ja sinun vanhurskauttasi unhotuksen maassa?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Mutta minä huudan avukseni sinua, Herra, ja minun rukoukseni tulee varhain sinun eteesi.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Miksi, Herra, hylkäät minun sieluni, miksi peität kasvosi minulta?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Minä olen kurja ja lähellä kuolemaa hamasta nuoruudestani, minä kärsin sinun kauhujasi, olen neuvoton.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Sinun vihasi vyöryy minun ylitseni, sinun hirmusi hukuttavat minut.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Ne saartavat minua kaiken päivää kuin vedet, ne kaikki yhdessä piirittävät minua.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Ystävät ja toverit sinä olet karkoittanut minusta kauas, pimeys on minun ainoa tuttavani.
