Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
A Song [or] Psalm for the sons of Korah, to the chief Musician upon Mahalath Leannoth, Maschil of Heman the Ezrahite. O LORD God of my salvation, I have cried day [and] night before thee:
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Let my prayer come before thee: incline thy ear to my cry;
For my soul is full of troubles: and my life draweth nigh to the grave. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I am counted with them that go down into the pit: I am as a man [that hath] no strength:
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Free among the dead, like the slain that lie in the grave, whom thou rememberest no more: and they are cut off from thy hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Thou hast laid me in the lowest pit, in darkness, in the deeps.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Thy wrath lieth hard upon me, and thou hast afflicted [me] with all thy waves. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Thou hast put away my acquaintance far from me; thou hast made me an abomination to them: [I am] shut up, and I cannot come forth.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
My eye mourneth by reason of affliction: LORD, I have called daily upon thee, I have stretched out my hands to thee.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Wilt thou show wonders to the dead? shall the dead arise [and] praise thee? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Shall thy loving-kindness be declared in the grave? [or] thy faithfulness in destruction?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Shall thy wonders be known in the dark? and thy righteousness in the land of forgetfulness?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
But to thee have I cried, O LORD; and in the morning shall my prayer come before thee.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
LORD, why castest thou off my soul? [why] hidest thou thy face from me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I [am] afflicted and ready to die from [my] youth up: [while] I suffer thy terrors I am distracted.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Thy fierce wrath goeth over me; thy terrors have cut me off.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They came around me daily like water; they encompassed me together.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Lover and friend hast thou put far from me, [and] my acquaintance into darkness.
