Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
A Canticle Psalm to the sons of Korah. Unto the end. For Mahalath, to answer the understanding of Heman the Ezrahite. O Lord, God of my salvation: I have cried out, day and night, in your presence.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Let my prayer enter in your sight. Incline your ear to my petition.
For my soul has been filled with evils, and my life has drawn near to Hell. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I am considered to be among those who will descend into the pit. I have become like a man without assistance,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
idle among the dead. I am like the wounded sleeping in sepulchers, whom you no longer remember, and who have been repelled by your hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
They have lain me in the lower pit: in dark places and in the shadow of death.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Your fury has been confirmed over me. And you have brought all your waves upon me.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
You have sent my acquaintances far from me. They have set me as an abomination to themselves. I was handed over, yet I did not depart.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
My eyes languished before destitution. All day long, I cried out to you, O Lord. I stretched out my hands to you.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Will you perform wonders for the dead? Or will physicians raise to life, and so confess to you?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Could anyone declare your mercy in the sepulcher, or your truth from within perdition?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Will your wonders be known in the darkness, or your justice in the land of oblivion?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
And I have cried out to you, O Lord, and in early morning, my prayer will come before you.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Lord, why do you reject my prayer? Why do you turn your face away from me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I am poor, and I have been amid hardships from my youth. And, though I have been exalted, I am humbled and disturbed.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Your wrath has crossed into me, and your terrors have disturbed me.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They have surrounded me like water, all day long. They have surrounded me, all at once.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Friend and neighbor, and my acquaintances, you have sent far away from me, away from misery.
