Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Canten con gozo a ʼElohim, Fortaleza nuestra. Aclamen con júbilo al ʼElohim de Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Eleven un canto, batan el pandero, la suave lira y el arpa.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Soplen la corneta en la Nueva Luna en el día de nuestra fiesta,
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Porque estatuto es para Israel, Ordenanza del ʼElohim de Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Lo estableció como testimonio en José Cuando salió de la tierra de Egipto. Escuché un lenguaje que no conocía.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Quité su hombro de debajo de la carga. Sus manos fueron libradas del peso de los cestos.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
En la angustia clamaste, Y Yo te rescaté. Te respondí en el secreto del trueno. Te probé junto al agua de Meriba. (Selah)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Escucha, pueblo mío, y te amonestaré. Oh Israel, si me escuchas,
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Que no haya en medio de ti ʼelohim extraño, Ni adores algún ʼelohim extranjero.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Yo soy Yavé, Tu ʼElohim, El que te sacó de la tierra de Egipto. ¡Abre tu boca, y Yo la llenaré!
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Pero mi pueblo no escuchó mi voz. Israel no me obedeció.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Por eso los entregué a la dureza de su corazón, Para que anduvieran según sus propios designios.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
¡Oh, si mi pueblo me escuchara! ¡Que Israel anduviera en mis caminos!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Prontamente Yo sometería a sus enemigos Y volvería mi mano contra sus adversarios.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Los que aborrecen a Yavé se le someterían, Pero su castigo duraría para siempre.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Pero a ti te sustentaría con lo más fino del trigo Y te saciaría con miel de la roca.
