Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
“To the chief musician upon Gittith; by Assaph.” Sing aloud unto God our strength: shout joyfully unto the God of Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Lift up psalm, and bring hither the timbrel, the pleasant harp with the psaltery.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Blow on the new moon the cornet, at the time appointed, on the day of our feast.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
For this is a statute for Israel, an ordinance by the God of Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
As a testimony in Joseph did he ordain it, when he went out over the land of Egypt. The language of one I had not known did I hear.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
I removed from the burden his shoulder: his hands left behind the burden-basket.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
In distress thou didst call, and I delivered thee; I answered thee in the secret of the thunder: I proved thee at the waters of Meribah. (Selah)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Hear, O my people, and I will give warning unto thee; O Israel, if thou wouldst but hearken unto me!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
There shall not be among thee a foreign God; nor shalt thou bow thyself down to any strange God.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
I am the Lord thy God, who have brought thee up out of the land of Egypt: open wide thy mouth, and I will fill it.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
But my people did not hearken to my voice; and Israel was not willing [to follow] me.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
So I let them go in the stubbornness of their own hearts: and they walked in their own counsels.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Oh that my people would hearken unto me, that Israel would walk in my ways!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
In a little while would I subdue their enemies, and against their adversaries would I turn my hand.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
The haters of the Lord should offer flattery unto him; but their time should endure for ever.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
And he would feed him with the best of wheat: and out of the rock would I satisfy thee with honey.
