Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

For the end, a Psalm for Asaph, concerning the wine presses. Rejoice you in God our helper; shout aloud to the God of Jacob.

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Take a psalm, and produce the timbrel, the pleasant lute with the harp.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Blow the trumpet at the new moon, in the glorious day of your feast.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

For [this] is an ordinance for Israel, and a statute of the God of Jacob.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

He made it [to be] a testimony in Joseph, when he came forth out of the land of Egypt: he heard a language which he understood not.

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

He removed his back from burdens: his hands slaved in making the baskets.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

You did call upon me in trouble, and I delivered you; I heard you in the secret place of the storm: I proved you at the water of Strife. (Pause)

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Hear, my people, and I will speak to you, O Israel; and I will testify to you: if you will listen to me;

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

there shall be no new god in you; neither shall you worship a strange god.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

For I am the Lord your God, that brought you out of the land of Egypt: open your mouth wide, and I will fill it.

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

But my people listened not to my voice; and Israel gave no heed to me.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

So I let them go after the ways of their own hearts: they will go on in their own ways.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

If my people had listened to me, if Israel had walked in my ways,

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

I should have put down their enemies very quickly, and should have laid my hand upon those that afflicted them.

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

The Lord's enemies [should have] lied to him: but their time shall be for ever.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

And he fed them with the fat of wheat; and satisfied them with honey out of the rock.