Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Til Sangmesteren. Til Jedutun. Af Asaf. En Salme.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Jeg raaber højt til Gud, højt til Gud, og han hører mig;
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
jeg søger Herren paa Nødens Dag, min Haand er om Natten utrættet udrakt, min Sjæl vil ikke lade sig trøste;
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
jeg ihukommer Gud og stønner, jeg sukker, min Aand vansmægter. (Sela)
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Du holder mine Øjne vaagne, jeg er urolig og maalløs.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Jeg tænker paa fordums Dage, ihukommer længst henrundne Aar;
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
jeg gransker om Natten i Hjertet, grunder og ransager min Aand.
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Vil Herren bortstøde for evigt og aldrig mer vise Naade,
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
er hans Miskundhed ude for stedse, hans Trofasthed omme for evigt og altid,
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
har Gud da glemt at ynkes, lukket sit Hjerte i Vrede? (Sela)
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Jeg sagde: Det er min Smerte, at den Højestes højre er ikke som før.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Jeg kommer HERRENS Gerninger i Hu, ja kommer dine fordums Undere i Hu.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Jeg tænker paa al din Gerning og grunder over dine Værker.
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Gud, din Vej var i Hellighed, hvo er en Gud saa stor som Gud!
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Du er en Gud, som gør Undere, du gjorde din Vælde kendt blandt Folkene,
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
udøste dit Folk med din Arm, Jakobs og Josefs Sønner. (Sela)
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Vandene saa dig, Gud, Vandene saa dig og vred sig i Angst, ja Dybet tog til at skælve;
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Skyerne udøste Vand, Skyhimlens Stemme gjalded, dine Pile for hid og did;
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
din bragende Torden rulled, Lynene oplyste Jorderig, Jorden bæved og skjalv;
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
din Vej gik midt gennem Havet, din Sti gennem store Vande, dine Fodspor kendtes ikke. Du førte dit Folk som en Hjord ved Moses's og Arons Haand.
