Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Az éneklőmesternek a sósannimra; Dávidé. Szabadíts meg engemet, oh Isten, mert a vizek lelkemig hatottak.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Mély sárba estem be, hol meg nem állhatok; feneketlen örvénybe jutottam, és az áradat elborít engem.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Elfáradtam a kiáltásban, kiszáradt a torkom; szemeim elbágyadtak, várván Istenemet.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Többen vannak fejem hajszálainál, a kik ok nélkül gyűlölnek engem; hatalmasok a vesztemre törők, a kik ellenségeim alap nélkül; a mit nem ragadtam el, azt kell megfizetnem!
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Oh Isten, te tudod az én balgatagságomat, és az én bűneim nyilván vannak te előtted:
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Ne szégyenüljenek meg miattam, a kik te benned remélnek, Uram, Seregeknek Ura! Ne pironkodjanak miattam, a kik téged keresnek, oh Izráelnek Istene!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Mert te éretted viselek gyalázatot, és borítja pironság az én orczámat.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Atyámfiai előtt idegenné lettem, és anyám fiai előtt jövevénynyé.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Mivel a te házadhoz való féltő szeretet emészt engem, a te gyalázóidnak gyalázásai hullanak reám.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Ha sírok és bőjtöléssel gyötröm lelkemet, az is gyalázatomra válik.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Ha gyászruhába öltözöm, akkor példabeszédül vagyok nékik.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
A kapuban ülők rólam szólanak, és a borozók rólam énekelnek.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Én pedig néked könyörgök, oh Uram; jókedvednek idején, oh Isten, a te kegyelmed sokaságához képest hallgass meg engem a te megszabadító hűségeddel.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Ments ki engem az iszapból, hogy el ne sülyedjek; hadd szabaduljak meg gyűlölőimtől és a feneketlen vizekből;
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Hogy el ne borítson a vizek árja, és el ne nyeljen az örvény, és a veremnek szája be ne záruljon felettem!
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Hallgass meg engem, Uram, mert jó a te kegyelmességed! A te irgalmasságodnak sokasága szerint tekints én reám;
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
És ne rejtsd el orczádat a te szolgádtól; mert szorongattatom nagyon: siess, hallgass meg engem!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Légy közel az én lelkemhez és váltsd meg azt; az én ellenségeimért szabadíts meg engem.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Te tudod az én gyalázatomat, szégyenemet és pirulásomat; jól ismered minden szorongatómat.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
A gyalázat megtörte szívemet és beteggé lettem; várok vala részvétre, de hiába; vigasztalókra, de nem találék.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Sőt ételemben mérget adnak vala, és szomjúságomban eczettel itatnak vala engem.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Legyen az ő asztalok előttök tőrré, és a bátorságosoknak hálóvá.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Setétüljenek meg az ő szemeik, hogy ne lássanak; és az ő derekukat tedd mindenkorra roskataggá.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Öntsd ki a te haragodat reájok, és a te haragodnak búsulása érje utól őket.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Legyen az ő palotájok puszta, és az ő hajlékukban ne legyen lakos;
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Mert a kit te megvertél, azt üldözik, és a tőled sujtottak fájdalmát szólják meg.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Szedd össze álnokságaikat, és a te igazságodra ne jussanak el.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Töröltessenek ki az élők könyvéből, és az igazak közé ne irattassanak.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Engem pedig, a ki nyomorult és szenvedő vagyok, emeljen fel, oh Isten, a te segedelmed!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Dicsérem az Istennek nevét énekkel, és magasztalom hálaadással.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
És kedvesebb lesz az Úr előtt az ökörnél, a szarvas és hasadt körmű tuloknál.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Látják ezt majd a szenvedők és örülnek; ti Istent keresők, elevenedjék a ti szívetek!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Mert meghallgatja az Úr a szegényeket, és az ő foglyait nem veti meg.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Dicsérjék őt az egek és a föld; a tengerek és a mi csak mozog azokban!
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Mert megtartja Isten a Siont, és megépíti Júdának városait; és ott lakoznak majd és bírni fogják azt.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
És az ő szolgáinak maradékai öröklik azt, és abban laknak majd, a kik szeretik az ő nevét.
