Žalmy 68

1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

För sångmästaren; av David; en psalm, en sång.

2 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.

Gud står upp; hans fiender varda förskingrade, och de som hata honom fly för hans ansikte.

3 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.

Såsom rök fördrives, så fördrivas de av dig; likasom vaxet smälter för eld, så förgås de ogudaktiga för Guds ansikte.

4 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.

Men de rättfärdiga äro glada, de fröjda sig inför Gud och jubla i glädje.

5 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

Sjungen till Guds ära, lovsägen hans namn. Gören väg för honom som drager fram genom öknarna. Hans namn är HERREN, fröjdens inför honom;

6 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.

de faderlösas fader och änkors försvarare, Gud i sin heliga boning,

7 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, (Sélah)

en Gud som förhjälper de ensamma till ett hem, och som för de fångna ut till lycka; allenast de gensträviga måste bo i en öken.

8 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.

Gud, när du drog ut i spetsen för ditt folk, när du gick fram i ödemarken, (Sela)

9 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.

då bävade jorden, då utgöt himmelen sina flöden inför Guds ansikte; ja, Sinai bävade för Guds ansikte; Israels Guds.

10 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.

Ett nåderikt regn lät du falla, o Gud; ditt arvland, som försmäktade, vederkvickte du.

11 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:

Din skara fick bo däri; genom din godhet beredde du det åt de betryckta, o Gud.

12 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.

Herren låter höra sitt ord, stor är skaran av kvinnor som båda glädje:

13 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.

»Härskarornas konungar fly, de fly, och husmodern därhemma får utskifta byte.

14 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.

Viljen I då ligga stilla inom edra hägnader? Duvans vingar äro höljda i silver, och hennes fjädrar skimra av guld.

15 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

När den Allsmäktige förströr konungarna i landet, faller snö på Salmon.»

16 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.

Ett Guds berg är Basans berg, ett högtoppigt berg är Basans berg.

17 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.

Men varför sen I så avogt, I höga berg, på det berg som Gud har utkorat till sitt säte, det där ock HERREN skall bo för alltid?

18 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

Guds vagnar äro tiotusenden, tusen och åter tusen; Herren drog fram med dem, Sinai är nu i helgedomen.

19 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. (Sélah)

Du for upp i höjden, du tog fångar, du undfick gåvor bland människorna, ja, också de gensträviga skola bo hos HERREN Gud.

20 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.

Lovad vare Herren! Dag efter dag bär han oss; Gud är vår frälsning. (Sela)

21 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

Gud är för oss en Gud som frälsar, och hos HERREN, Herren finnes räddning från döden.

22 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.

Men Gud sönderkrossar sina fienders huvuden, krossar hjässan på den som går där med skuld.

23 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.

Herren säger: »Från Basan skall jag hämta dem, från havets djup skall jag hämta dem upp,

24 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.

så att du kan stampa med din fot i blod och låta dina hundars tunga få sin del av fienderna.»

25 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.

Man ser, o Gud, ditt högtidståg, min Guds, min konungs, tåg inne i helgedomen.

26 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.

Främst gå sångare, harpospelare följa efter, mitt ibland unga kvinnor som slå på pukor.

27 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.

Lova Gud i församlingarna, loven Herren, I av Israels brunn.

28 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,

Där går Benjamin, den yngste, han för dem an; där går skaran av Juda furstar, Sebulons furstar, Naftalis furstar.

29 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

Din Gud har beskärt dig makt; så håll nu vid makt, o Gud, vad du har gjort för oss.

30 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.

I ditt tempel i Jerusalem bäre konungar fram sina skänker åt dig.

31 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.

Näps odjuret i vassen, tjurarnas hop med deras kalvar, folken, må de ödmjukt hylla dig med sina silverstycken. Ja, han förströr de folk som finna behag i krig.

32 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, (Sélah)

De mäktige skola komma hit från Egypten, Etiopien skall skynda hit till Gud, med gåvor i händerna.

33 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.

I riken på jorden, sjungen till Guds ära; lovsägen Herren, (Sela)

34 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.

honom som far fram på urtidshimlarnas himmel. Ja, där låter han höra sin röst, en mäktig röst.

35 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.

Given Gud makten; över Israel är hans härlighet, och hans makt är i skyarna. Fruktansvärd är du, Gud, i din helgedom; Israels Gud, han giver makt och styrka åt sitt folk. Lovad vare Gud!