< Žalmy 63 >
1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Zsoltár Dávidtól. Midőn Jehúda pusztájában volt. Isten, én Istenem vagy, kereslek; szomjuhozik reád lelkem, eped utánad testem, száraz és bágyadt földön, víz nélkül.
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Így szemléltelek a szentélyben, látván erődet és dicsőségedet.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
Mert jobb a szereteted az életnél; ajkaim dicsérnek téged.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Így áldalak életemben, nevedben emelem föl kezeimet.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Mintegy zsírral és zsiradékkal lakik jól a lelkem, és ujjongó ajkakkal dicsér szájam.
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Ha reád emlékezem ágyamon, őrszakonként elmélkedem rólad.
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Mert segítség voltál nekem, és szárnyaid árnyekában ujjongok.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Ragaszkodott hozzád a lelkem, engem tartott a te jobbod.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Azok pedig veszedelemre keresik lelkemet, majd bejutnak a föld mélységeibe.
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
A kard hatalmába hányják, rókák osztályrésze lesznek.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
A király pedig örvendezni fog Istenben; dicsekszik mindaz, ki esküszik rá, mert bezárul a hazugságot beszélők szája.